Správa CHKO České středohoří

České středohoří osloví návštěvníka především jako neopakovatelný typ krajiny, jehož
obdobu bychom marně hledali v České republice i v okolních státech střední Evropy.
 Z hlediska výskytu rozmanitých rostlinných a živočišných druhů i jejich společenstev patří toto území k nejbohatším v Čechách. Četné historické památky svědčí o tom, že kapitoly dějin českého státu se tu začaly psát velmi brzy.
 Chráněná krajinná oblast České středohoří byla vyhlášena v roce 1976. Svou rozlohou 1063 km² zaujímá převážnou část stejnojmenného geomorfologického celku (1265 km²). Je druhou největší chráněnou krajinou oblastí v České republice. Jejím posláním je uchovat jedinečné přírodní hodnoty a krajinný ráz tohoto rozsáhlého území na severu Čech. 

Reliéf Českého středohoří je výslednicí třetihorní vulkanické činnosti a souběžných i následných zvětrávacích a erozních pro­cesů. Kuželovité a kupovité tvary kopců, krátké hřbety, mnohdy se suťovými poli na úbočích, jsou soustředěny zvláště v jihozápadní části území v Milešovském středohoří. Smě­rem k severovýchodu, ve Verneřickém středohoří, se stává základ­ním prvkem reliéfu výše položená zvlněná plošina na destruova­ných lávových příkrovech. Zajímavý je výskyt pseudokrasových jevů (největší jeskyně v neovulkanitech ČR- Loupežnická jeskyně u Velkého Března s celkovou délkou kolem 130 m a několik dal­ších puklinových jeskyní; ventaroly - výrony teplého vzduchu z puklinových systémů kopců, prvně popsané z Borečského vrchu; ledové jámy, známé z Plešivce či z Kamenné hůry). Nejvyšším bo­dem pohoří je vrchol Milešovky (837 m), nejnižším hladina Labe v Děčíně (122 m), což představuje výškový rozdíl 715 m. Vulkanický masiv Středohoří je budován převážně horninami če­dičovými (téměř ze tří čtvrtin), dále trachytickými a andezitickými. Z mineralogického hlediska je oblast světově proslulá výskytem českého granátu na Třebenicku a Třebívlicku.

Páteř vodních toků tvoří Labe, protínající pohoří přibližně v severojižním směru a vytvářející dramatickou krajinnou sce­nérii hluboko zaříznutého údolí, místy kaňonovitého rázu. Dal­ším významnějším tokem je Ploučnice, odvodňující severový­chod oblasti.

Klimatické poměry na jihozápadě a severovýchodě oblasti jsou značně rozdílné. Suchý a teplý jihozápad pod vlivem sráž­kového stínu Krušných hor vykazuje průměrné roční srážkové úhrny kolem 500 mm i méně, kdežto chladnější a vlhčí severovýchod i přes 800 mm. Vrchol Milešovky patří k největrnějším místům u nás.

Pestrost geologických poměrů a klimatických podmínek umož­ňuje výskyt širokého spektra rostlinných druhů, včetně těch ekolo­gicky nejnáročnějších. Je tu registrován výskyt více než 100 zvláště chráněných taxonů v různém stupni ohrožení, které jsou součástí středoevropsky významných společenstev (např. bylinné porosty stepního charakteru s kavyly a ovsířem stepním, společenstva tzv. bílých strání se zástupci vstavačovitých a lnem žlutým).

Lesnatost území je menší než 30 %‚ přičemž porosty bývají mo­zaikovitě rozdrobeny do menších ploch. Velké lesní komplexy chy­bějí. V původním složení převažovaly dubohabrové háje, květnaté bučiny, subxerofilní a acidofilní doubravy. Dnešní porosty si za­chovaly do jisté míry přirozenou druhovou skladbu, která uchránila středohorské lesy před zničujícím účinkem donedávna působícího imisního zatížení. V by­linném patře můžeme na­lézt řadu dalších zvlášť chráněných a ohrožených druhů rostlin (lilie zlato­hlávek, medovník vel­kokvětý, áron plamatý a pod.).

Živočišstvo odpovídá druhovou rozmanitostí širokému spektru přiro­zených stanovišť, kte­rými je České středohoří známé. Nejzajímavější zástupce bychom našli mezi bezobrat­lými, zvláště mezi hmyzem a měkkýši, ale za pozornost stojí i někteří obratlovci, např. ještěrka zelená, vydra říční, čáp černý, bobr evropský a mihule potoční. Více než 160 druhů živočichů patří mezi zvlášť chráněné; z toho je 39 kriticky a 66 silně ohro­žených. V rámci chráněné krajinné oblasti je vyhlášeno 43 chrá­něných území s přísnějším režimem ochrany (5 národních přírodních rezervací, 8 národních přírodních památek, 12 přírodních rezervací a 18 přírodních památek). Vyhlášení ně­kolika dalších je v různých stupních přípravy.

Krajina Českého středohoří je zajímavá také tím, že díky pří­hodným přírodním podmínkám byla velice záhy osídlena a ne­přetržitě obývána člověkem. Hustota lidských sídel je poměrně velká, najdeme jich tu přes 400 nejrůznějších velikostí, sdruže­ných do 115 obcí. Tisícileté dějiny zde zanechaly velké množ­ství historických památek. Významné je dědictví lidové archi­tektury, v jejímž stavitelství se uplatňovaly tři techniky — zděný, hrázděný a roubený dům.

Od poloviny 19. století se v Českém středohoří začalo rozví­jet ovocnářství, v dalších letech dosáhlo vysoké úrovně a stalo se charakteristickým rysem krajinného rázu celého území. Proto je České středohoří často nazýváno „Zahradou Čech“.

Oblast nabízí návštěvníkovi ideální možnosti pro pěší turistiku a výlety na kole: území je protkáno hustou sítí značených turistických stezek a cyklostezek, je v něm umístěno několik naučných stezek.