Tisá

Tisá, Obec Tisá, Tiské stěny,

Turistika Tiské stěny

-

-

Tisá

Tisá 205 Tisá 403 36 

Tel.:+420 475 222 439 

www.tisa.cz

GPS:50.7869219N, 14.0260703E

-

pevná linka: 475 222 440

oficiální: Info.Tisa@email.cz

Infostředisko

-

Obec Tisá je bránou k romantickému kraji Labských

pískovců. V centru obce návštěvníky přivítá pozdně barokní

kostel sv. Anny, od kterého vede přímá cesta do Tiských

stěn. Zavede nás do fantastického skalního města s mnoha

bizarními pískovcovými útvary. Až do začátku dvacátých let

20. století byl do skal zakázán přístup bez místního

průvodce.

-

-

Dnes je celá oblast rájem turistů i horolezců, pro které je

zde 113 registrovaných lezeckých cest. Vedle Malých a

Velkých stěn se severně od Tisé nalézají méně

navštěvovaná skalní města - Ostrovské a Rájecké skály.

Tisá se nachází v chráněné krajinné oblasti " Labské

pískovce" 20 km od krajského města Ústí nad Labem a 5

km od obce Petrovice, kde je hraniční přechod do SRN. Obec

leží v Děčínských stěnách, známých jako Českosaské

Švýcarsko, ve výšce 550 m.

-

Chráněná krajinná oblast Labské pískovce je součástí

rozsáhlé pískovcové tabule, vzniklé asi před 90 miliony let v

křídovém období druhohor. Po ústupu moře, které se zde v

té době rozkládalo, zde zůstaly vrstvy usazených pískovců,

zpevněných nejrůznějšími tmely. Postupem doby došlo

pohyby zemské půdy k popraskání těchto sedimentů.

Postupné zvětrávání,eroze, působení vody a odnosy

materiálů daly vzniknout bohatě členěné krajině s hlubokými

kaňony se svislými stěnami s bohatou modelací.

Nejzápadnější součástí Labských pískovců jsou Tiské stěny,

pojmenované podle obce Tisá. Nad severním okrajem této

obce se zvedá mohutná až 70 metrů vysoká hradba stěn. V

nejvyšším bodě dosahují skály až 613 metrů n. m. a v délce

necelého kilometru směřují k východu, kde končí u

Turistické chaty. Setkáváme se zde se všemi formami

pískovcových skal. Jsou zde mohutné stěny i jednotlivé

izolované věže a štíhlé jehly. Ty horolezcům, vyznavačům

skalního lezení, nabízejí množství výstupů od lehkého až po

nejvyšší stupně obtížnosti. Skupiny věžovitých forem jsou

podobny hradním baštám- hradům. Mezi nimi procházejí

úzké soutěsky se svislými stěnami, jsou tu i divoké rokle a

strže. Místy vznikla zřícením skal balvanitá moře s balvany

úctyhodných rozměrů. Vchodem do Tiských stěn je skalní

náměstí, ze kterého vycházejí dvě značené stezky. Vlevo k

západu menší okruh do Malých Tiských stěn, který se od

severu vrací zpět. Vpravo k východu vychází trasa Velkými

Tiskými stěnami. Od skalního náměstí vede červeně značená

turistická cesta po horním okraji stěn nad údolím a obcí Tisá

s výhledy k jihu až na Českéstředohoří. Od Turistické chaty

pokračuje do Ostrova a dovede nás až na vrchol Děčínského

Sněžníku 726 m, kde stojí 30 metrů vysoká kamenná

vyhlídková věž postavená v roce 1864. Červeně značená

turistická cesta končí až v Děčíně. Celková délka trasy je 19

km. Severozápadně navazují na Tiské stěny u obce Rájec,

která je místní částí Tisé, takzvané Rájecké skály. Tvoří je

masiv tvrdého pískovce se skalními věžemi. Severní část se

nazývá Ptačí stěny, k jihu pokračují skály Rájeckým údolím.

Severovýchodně od Tisé leží pohraniční ves Ostrov (místní

součást Tisé), kterou obklopují Ostrovské skály. Stěny a

věže vysoké až 20 metrů jsou z velmi tvrdého pískovce a

jsou proto vyhledávány horolezci. Tiskými stěnami

procházejí také dva značené cyklistické okruhy, které dále

pokračují až na Děčínský Sněžník. V těsné blízkosti obce je

v zimních měsících v provozu 500 metrů dlouhý lyžařský

vlek. Obec Tisá leží ve výšce 550 metrů n. m. a má 670

stálých obyvatel. Pro návštěvníky Tiských stěn jsou v hlavní

turistické sezóně v obci a nejbližším okolí připraveny

ubytovací kapacity s přibližně 400 lůžky.

Do okresních měst Ústí n. L. a Děčína vzdálených 20 km, je

pravidelné autobusové spojení. Hraniční přechod Petrovice -

Bahratal je od Tisé vzdálen 6 km.

-

-

Tiské stěny

-

Naučné stezky Malých a Velkých stěn v online Mapě

 

Naučné stezky Tiských stěn

-

Správa CHKO Labské pískovce svojí Vyhl. č 3/ 1996

upravuje v § 2 Bližší podmínky ochrany přírody v

předmětném území. Jen s předchozím souhlasem

Správy CHKO:

- lze území využívat takovým způsobem, který může

zapříčinit nevratné poškození a změny

- vstupovat a vjíždět mimo turisticky značené cesty

Na začátku našeho průvodce bychom Vás rádi seznámili se

stručnou historií Tiských stěn.

Chráněná krajinná oblast Labské pískovce, do níž spadající i

Tiské stěny, je součástí rozsáhlé pískovcové tabule, která

vznikla asi před 90 milióny let v křídovém období druhohor.

Poté co moře ustoupilo, které se zde v té době rozkládalo,

zde zůstaly vrstvy usazených pískovců, zpevněných

nejrůznějšími tmely. Postupem času došlo pohyby zemské

půdy k popraskání těchto sedimentů. Postupné zvětrávání,

eroze, působení vody a odnosy materiálů zapříčinily vznik

této bohatě členěné krajině s hlubokými kaňony se svislými

stěnymi s různorodou modelací, která již v mnoha případech

dostala své pojmenování.

-

-

Tiské stěny jsou přírodní památkou - bizarním skalním

městem jižního okraje krušnohorského zlomu druhohorní

pískovcové tabule. V západním výběžku Chráněné krajinné

oblasti Labské pískovce vytvářejí spolu s Rájeckými

stěnami, Ostrovskýmí stěnami a Vysokým Sněžníkem

atraktivní turistickou a horolezeckou oblast. Pískovcový

masiv Tiských stěn, dosahující nadmořské výšky až 613

metrů, spadá k jihu téměř jednolitou svislou hradbou, na

severní straně byl erozivními denudačními procesy rozrušen

do četných sloupů, věží, stěn, roklí, soutěsek, převisů,

jeskyň, náměstí a skalních hřibů. Tiské stěny patří k

nejstarším turistickým oblastem Labských pískovců.

Dočteme se o nich například již v průvodci po děčínském

panství z roku 1828, ve kterém nalezneme i jedno z

nejstarších vyobrazení části zdejších skal - útvary Doktor a

Starosta (Der Doctor und der Bűrgermeister bei Tyssa). K

návštěvě skalního města byl v dřívějších dobách

doporučován průvodce, který cestou upozorňoval na skalní

útvary podněcující návštěvníkovu fantazii. Tradice názvů

skal se udržuje, ty nejznámější se zachovaly dodnes. Tiské

stěny se dělí na dvě velké části - VELKÉ A MALÉ STĚNY,

jimiž vedou prohlídkové trasy. Obě spojuje naučná stezka

značená bílým čtvercem s úhlopříčným zeleným pruhem, na

které je 7 informativních zastávek. Po hřebeni Velkých stěn

vede také červeně značená turistická stezka, která je

nejkratší spojnicí mezi vstupním areálem a východním

koncem skalního města u Turistické chaty.

-

Stanete-li se návštěvníky přírodní památky, prosím,

chovejte se k okolní přírodě ohleduplně. Choďte jen po

vyznačených cestách, nerušte hlukem nebo jiným způsobem

vzácné živočichy, neničte rostliny, obaly od občerstvení si

odneste s sebou.

Obecní úřad v Tisé tak děkuje všem vnímavým a

ohleduplným obdivovatelům zdejší krásné přírody.

-

Malé stěny - průvodce

-

-

Ze skalního náměstí Vás směrový ukazatel vyzve k výběru

trasy, kde máte mimo jiné možnost přečíst si také další

zajímavosti o Tiských stěnách nebo si zakoupit průvodce v

tištěné formě, který Vás navíc seznámí s rozčlěněním

skalních útvarů v přehledné mapce. My se vydáme vlevo po

zelenobíle značené naučné stezce. Nejprve zprava obejdeme

oblý pilíř s úzkým podstavcem - Janusovu hlavu (1). Zde

můžeme pozorovat mechanismus zvětrávání skla vlivem

střídání měkkých a tvrdých vrstev pískovce a pozůstatky

skalního řícení (balvany na úpatí věže). U Janusovy hlavy se

okružní cesta dělí na dvě větve (pohodlnou pěšinou vpravo

se budeme z Malých stěn vracet), my pokračujeme přímo ke

skalní soutěsce, již stoupáme po kamenných schodech k  

Západní vyhlídce (2). Číslo 2 nalezneme ještě před

vchodem do soutěsky, za ním na stěnách objevíme železité

inkrustace a různé skalní mikrotvary (žebra, vyčnívající

pásky, otvory a pseudokrasové krápníkovité útvary).

Vystoupíme na skalní plošinu. Vpravo se rýsuje panoráma

Severních (dříve Bűrschlitzských) stěn, za nimi se objevují

siluety pískovcových stolových hor Saského Švýcarska. Po

můstku přejdeme na vlastní Západní vyhlídku, kde se nám

naskytne pohled na množství věží Velkých stěn. Trhliny a

strže, dělící jednotlivé skalní bloky, nám přibližují základní

směry, ve kterých byla pískovcová tabule rozlámána

(jihozápadní a příčně severozápadní). Za Velkými stěnami

se zvedá Vysoký Sněžník (723 m n. m.), nejvyšší bod

Labských pískovců, jehož plochá tabule se zvedá 110 m nad

vrcholovou plošinou Tiských stěn. Směrem doprava

pohlížíme na pásmo dalších skalních stěn s šikmou věží na

okraji - Dogou (již mimo skalní město), na druhé straně

údolí Jílovského potoka se rozkládá panoráma vrcholů

Českého středohoří, pod námi leží obec Tisá a do dáli se

táhne plochý hřbet východní části Krušných hor. Zcela

vpravo vidíme osadu Rájec a k severozápadu postupující

Rájecké skály s výraznou Sokolí věží. Vracíme se zpět a

vlevo scházíme po příkrých kamenných schodech do

soutěsky, která se asi v polovině rozšíří ve sklaní jizbu

čtvercového půdorysu. Zde si všimneme zajímavé reliéfové

výzdoby stěn a kamenného vodopádu z drobných

krápníkovitých útvarů mřížoví a krajek. Vyjdeme ze

soutěsky a kolem Zpovědnice (3) projdeme k Lesní

bráně (4). Je to volné prostranství mezi skalami, kterým

můžeme projít na opačnou stranu stěn k Věži s průlezem

(17, viz dále v textu). V okolních skalách pozorujeme

důsledky zvětrávání - různé otvory, výklenky, vrstevní

jeskyně, okna a převisy. Přímým směrem se vydáme do

temné skalní komnaty. Pilíř před námi připomíná Kazatelnu

(5), hned za ním je Kamenný stůl (6), tvořený mohutným

sloupem. Zajímavý pohled na tento sloup je z vnitřku skalní

komnaty (tento útvar se původně nazýval "Lesní brána" a

byl častým motivem historických pohlednic). Z komnaty

vyjdeme chodbou po schodech vlevo na stezku vedoucí

úpatím stěn, po níž pokračujeme vpravo kolem masivní věže  

Herkules (7) a Jeskyně oblud (8). Poté projdeme dvě

sloje - Provianturu (9) a Švédský tábor (10). Pěšina

pokračuje kolem skal, do cesty se ji postaví bariéra Hradu

(11). Podle bílé šipky namalované na skále sestoupíme

chodbou po rozbitých schodech (nutná zvýšená opatrnost)

nebo celý masiv obejdeme zleva po úpatní stezce. Za

hradem odbočíme podle značky ostře vpravo do strže.

Vystupujeme po schodišti a asi v polovině cesty spatříme

vlevo balvan ve tvaru Zvonu (12), šikmo vklíněný do skalní

rozsedliny.

 

Výstup končí u vyhlídky na Krušné hory a Rájecké skály.

Stezka klesá na opačnou stranu Malých stěn a opět

pokračuje po jejich úpatí. Projde skalní branou s tenkým

opěrným pilířem ve tvaru přesýpacích hodin a zanedlouho

nás přivede k Bradavičnímu kameni (13). Hned za ním

odbočíme vpravo, projdeme skalní průrvou a přicházíme k

čtyři metry dlouhému Tunelu (14). Obejdeme jej zprava

mezi skalami a ohlédneme se zpět. Vlevo od tunelu je Sloní

noha (15), členitý skalní sloup. Pokračujeme kolem Kuřích

nožek (16), což jsou protáhlé výklenky podepřené tenkými

skalními sloupky. Zde pozorujeme pokročilou destrukci

skalní skupny. Cesta nyní směřuje k rozcestí ve skalách, na

které odbočíme ostře doleva k věži s Průlezem (17).

Průlez je úžina mezi hladkými stěnami, již projdeme a před

námi se po obou stranách stezky obleví sloupy s

pravidelnými kopulo vitými vrcholy - Úly (18 a 19). Jejich

tvar, připomínající staré slaměmé úly, je v Tiských stěnách

velmi vzácný. Poho dlná cesta nás zavede zpět na Skalní

náměstí, kde nás čeká další okružní trasa, tentokrát Velkými

stěnami.

-

Velké stěny - průvodce

-

-

Do prostoru Velkých stěn směřují dvě stezky - zelenobíle

značená naučná stezka, směrem vpravo červeně značená

cesta vedoucí po hřebenu skal. Napravo od domku pokladny

se tyčí mohutná skála připomínající obrovské Slony (2).

Jeden z kamenných chobotů tvoří levý pilíř Skalní brány

(1). Než se vydáme na okružní stezku Velkými stěnami,

odbočíme krátce po červené značce mezi skály do  

Zavalené rokle (6), volného prostranství mezi skalami,

posetého balvany. Vpravo ve skalním koutě nalezneme  

Jeskyni (3), při troše fantazie před sebou ve výši očí

spatříme na pískovcové stěně reliéf Orlí hlavy (4).

Vrcholová partie této skály připomíná Žabí korunku (5).

Vrátíme se zpět k východisku okružní cesty a sledujeme

zelenobílé značení. Projdeme Skalní branou a zleva

obejdeme Zavalenou rokli nacházející se nyní za zábradlím.

Na rozsáhlém území zřícených skalních bloků pozorujeme

důsledek intenzivního zvětrávání. Věže zdejšího prostranství

hojně využívají horolezci, což dokazují kovové kruhy na

skalních stěnách, sloužící k jištění. Nyní obcházíme mohutné

Winklerovy věže, v levé z nich spatříme Indického slona

(7) z čelního pohledu. Před dalšími skalami leží špičatý

balvan s číslem 8 a bílou šipkou v jejímž směru uvidíme

skálu připomínající Tančícího medvěda (8) z profilu. Proti

nám se otvírá Hradní brána (9) - průchod mezi skalami s

dlouhým oválným oknem vlevo. Napravo od cesty se tyčí

Skalní hrad (10), my pokračujeme k věžovitým útvarům.

Prostranství před nimi se nazývá Cikánský tábor (12). Po

průchodu skalní úžinou pohlédneme zpět na mohutné

Herkulovy sloupy, pod nimiž se krčí Přimáčknutý krejčík

(11 - oba útvary). Tato skalní skupina vždy patřila k

častým motivům na pohlednicích. Za Herkulovými sloupy,

ještě před výraznou levotočivou zatáčkou, odbočíme vpravo

do úzké skalní sluje. Uvnitř ve směru bílých šipek objevíme

vpravo krásný pískovcovitý sloup s bohatou výzdobou -  

Zkamenělý kmen (13) a vlevo Vodopád (14) složený z

hustých svislých pilířků. Na úpatí skalní stěny je malá dutina  

Pašerácký batoh (15). Vrátíme se na okružní stezku,

která se stáčí k severu a směřuje k známým útvarům  

Starosta (16) a Hubený doktor (17). Kolem těchto skal

se dáme vpravo a zanedlouho sestoupíme doleva k

izolovanému, bohatě členěnému skalnímu bloku, který

horolezci nazývají Dvojitá věž. Zde dříve předváděli

čtyřnásobnou Ozvěnu (18). Projdeme velmi členitou  

Vítěznou branou (19), půlící Dvojitou věž. Od ní zabočíme

vpravo k průchodu ve skále Medvědímu doupěti (20).

Ještě jednou ze stezky odbočíme ostře doprava a nahoře na

skále ve směru bílé šipky zahlédneme Hlavu krokodýla

(21). Okružní stezka nyní vede řidkým březovým porostem

k další skalní skupině. Opět pohlédneme ve směru bílé šipky,

a to na sloupek ve vrcholové části skal připomínající Supa v

hnízdě (22). Sestoupíme po schodech úzkým průchodem a

nalevo se objeví Obří hlavy (23). Pěšina nás vede ke stěně

s řadou horizontálně seřazených výklenků, připomínajících  

Úly (24). Po průchodu skalami si při pohledu zpět

všimneme věže Mumie (25) a naproti jeskyně Poustevna

(26). Od brány zabočíme ostře doprava, kde nás šipka

upozorňuje na asi 50 metrů vzdálený kamenný sloup  

Kazatele (28). Vlevo za branou vyniká na stěně reliéf  

Tuleně (27), okno vpravo od něj připomíná Obrysy Afriky

(29). Za další skalní branou se rýsuje tmavý trojúhelníkový

vchod do Lesní kovárny (34), vedle je skalní prohloubení  

Lenoška (33). Za Lesní kovárnou se ohlédneme na širokou

stěnu - Velrybu (31). Jdeme dál okolo Hradu (32) - dvou

na sebe zřícených bloků tvořících bránu - ke stěně,

obsahující miniaturní spleť chodbiček Labyrintu (30). Ve

směru bílé šipky spatříme vlevo před námi obrys mohutné

skály - Lví hlavu (36). Kolem Švédské brány (35)

zabočíme vpravo do Rytířského sálu (37) - skalní dvorany

s jednou z nejúplnějších ukázek reliéfové výzdoby v Tiských

stěnách (železité pásky, důlkování, voštiny mřížování,

síťkování, krápníkovité útvary). Odsud vyjdeme doleva

chodbou, na jejíž pravé stěně ji úzká průlina - Zkouška

štíhlosti (38). Odbočíme ke sluji Kravín (39) a uvnitř

pohlédneme na balvan zaklíněný v úzké rozsedlině -  

Havraní hnízdo (40). Jdeme dál planinou porostlou

řídkým lesíkem, kde se tyčí jedna z nejznámějších

horolezeckých věží Tiských stěn - Sťatý major (41). Tato

impozantní skála je zajímavá svojí základnou, oproti

vrcholové části užší. Při pohledu zpátky se na protějším

masivu objeví reliéf Tetřeva (42). Stezka nás nyní kolem  

Kazatelny (44) vede k místu, odkud je patrný hřibovitý

skalní útvar Člun (43). Poté přijdeme k poslednímu

rozlehlejšímu seskupení skal ve Velkých stěnách. Nejprve

vpravo navštívíme jeskyni Ovčinec (45), za kterou se

vypíná pilíř s ostrou svislou hranou podobnou Lodní přídi

(46). Úzkou Krejčovskou uličkou (47) sestoupíme k

mohutným Kurtovým věžím. Podél nich sestoupíme do  

Salónu (48), kterým projdeme k nižší Borůvčí věži. Na

stěně proti sobě objevíme šipku s číslem a v jejím směru

spatříme Slona s nákladem (49). Stezka vede po úpatí

skal kolem původně Zamřížované jeskyně (50) ke  

Kamenné noze (51), což je nápadný pilíř vlevo od cesty.

Železné schodiště nás vyvede strmou rozsedlinou na hřeben

skal, kde se zprava připojí červeně značená hřebenová

cesta. Po několika kamenných schodech vystoupíme k

známému skalnímu Hřibu (52) a Želvě (53) - zajímavým

ukázkám selektivního zvětrávání. Pokračujeme po skalní

plošině a míjíme dva balvany - vlevo od cesty  

Napoleonovu botu (55) a vpravo Ořech (56). Těsně

před koncem stezky spatříme vpravo nízký plochý blok

kamenného Tanku (54). Okružní naučná stezka končí u

Turistické chaty, kde je i rozcestí značených cest. Můžeme

pokračovat po žluté značce lesem ke státní hranici s

Německem a podél ní vpravo do osady Ostrov, případně

vlevo do rekreační vsi Rájec. Červená značka pokračuje přes

osadu Ostrov a Vysoký Sněžník do Děčína, opačným

směrem se vrací hřebenovou cestou Tiských stěn k našemu

východisku v obci Tisá.

-

Všem návštěvníkům našich skal přejeme krásné počasí a hezké zážitky ze zdejší krajiny.

-

Horolezectví

Prvními průkopníky horolezectví na našem území se

stali saští lezci již koncem minulého století. Věže v Saskem

Švýcarsku našly své objevitele, nových neobjevených krás

ubývalo a zájem se přenesl jižněji. V 80. letech minulého

století byly zlezeny první nejvýraznější věže ve Hřensku v

těsné blízkosti státní hranice, vzápětí pak v údolí Labe.

Počátek tohoto století je ve znamení objevování Rajce,

Ostrova a Tise, později Jetřichovic a ostatních oblastí.

• První známky horolezectví v Tisé

• Pravidla sportovního lezení v Tisé

• Oblasti lezení 

-