Zámek Červený Hrádek

Z. Hefner

Osm kilometrů severně od Chomutova, vysoko v horách, se rozkládá drobná vesnička Pyšná. Půjdeme-li od jejího severního konce směrem k lyžařské sjezdovce, naskytne se nám pohled na malebnou kotlinu, obklopenou kolem dokola vysokými kopci. Do kotliny vybíhá vysoký, kuželovitý ostroh, na jehož temeni stojí malé zbytky středověkého hradu.

Kopec spadá ze tří stran prudkými svahy do údolí Kundratického potoka. Čtvrtá strana, severozápadní, má pozvolnější svah, který přechází pod hradem v rovnou loučku, kde stávala ve středověku drobná vesnice, hospodářské zázemí hradu. Dnes po ní zbyl malý návesní rybníček. Vzhledem k poměrně snadné přístupnosti k hradu z této strany byl svah překopán třemi příkopy. První příkop (na plánu č. 1), nepříliš hluboký, o šíři průměrně 4 m, má ponechaný do skály neprotesaný cca 2,4 m široký pruh pro cestu. Druhý příkop (2), široký cca od 4 do 8 m, byl v místě šíje opět tesán do skály. Nad ním se tyčí podlouhlé skalisko. Třetí příkop (3) je téměř celý vylámán do skály, široký od 9 do 12 m a ještě dnes 3 - 5 m hluboký. Obklopuje v plné šíři celou severovýchodní a severozápadní stranu hradu. Na straně jihozápadní se příkop zužoval a byl mělčí. Dnes je zde z větší části zasypán destrukcí zdiva. Val, navršený z vykopané zeminy z třetího příkopu, je na západě pod palácem rozšířen ve velký baštovitý výstupek (9). Pod ním končí první a druhý příkop s valy. Z výstupku je možné dobře kontrolovat přístup k příkopům a valům a celou západní stranu hradu. Je nepochybné, že zde stálo strážní stanoviště.

Problematická je otázka vedení přístupové cesty k hradu. Původní cesta zřejmě vedla přímo po šíji do svahu, překročila první příkop přes neprokopaný pruh a po dřevěném mostě přešla druhý příkop. Za příkopem byla pro cestu přitesána skála, jejíž podlouhlý zbytek stojí po pravé straně cesty. Pak cesta překročila třetí příkop a po překonání menšího upraveného stoupání vešla do nádvoří. Jak vypadala brána, pokud zde stála, nelze zatím zjistit, protože celá tato část hradu již téměř zmizela. Pravděpodobně později byla přístupová cesta přeložena na severozápadní stranu hradu. Nová cesta (11) ve svahu obešla první a druhý příkop, prošla prokopaným průchodem ve valu a po mostě překročila příkop. Za příkopem mělkou úžlabinou vystoupila na plošinu předhradí (8). Je možné, že tato cesta vznikla až po opuštění hradu, kdy vesničané brali kámen na stavbu domů. Tomu by nasvědčoval fakt, že právě východní strana hradu je zcela zničená, pokrytá hromadami kamení. Další cesta zcela evidentně nového původu odbočuje po valu třetího příkopu a obchází ve svahu na východě předhradí. Kolem r. 1985 byla zcela zbytečně a bezohledně vyryta buldozerem cesta (10) přes valy a první dva příkopy.

Písemné prameny hovoří o hradě dost málo a navíc značně nejasně. Totiž souběžně s obýváním Starého Žeberka byl vybudován i Nový Žeberk a dějiny jednotlivých hradů se navzájem prolínají a je těžké rozlišit, o kterém Žeberku zrovna určitý fakt pojednává. Navíc historie obou Žeberků dost souvisí s hradem Borkem, pozdějším Červeným Hrádkem. Dříve nebyla známa lokalizace Nového Žeberka. A. Sedláček hrad u Pyšné neznal a Nový Žeberk ztotožňoval s hradem Borkem. Tento názor přejímá i nová literatura (Anděl 1984, 397) a hrad u Pyšné prezentuje jako neznámou tvrz(!), což jen ukazuje, že žádný z kolektivu autorů na hradě nikdy nebyl. Naopak v menší knížce T. Durdíka (1984, 135) autor souhlasí s lokalizací Nového Žeberka k Pyšné. Badatel J. Čermák (1962, 10 - 15) ve své regionální studii podrobně dokazuje, že Nový Žeberk je totožný s neznámým hradem u Pyšné. Kromě rozboru historických zpráv existuje další důkaz lokalizace hradu k Pyšné. Na staré rakousko-uherské mapě z 2. pol. 19. století je u kopce, na němž hrad stojí, poznamenáno jméno Kleiner Seeberg (Seeberg je historické původní jméno Žeberka). Totéž jméno je k tomuto kopci napsáno i v Heimatkunde des Bezirkes Komotau (1932, 644), kde je poznamenáno, že na kopci Kleiner Seeberg u vsi Pyšné stojí zbytky hradu. Stejné jméno ostatně používají pro tuto horu staří obyvatelé Pyšné (pokud se návštěvník bude ptát po hradě, odpoví všichni obyvatelé, že tam nikdy žádný nestál - hrad je veřejnosti zcela neznámý). Na nových mapách je vrch již zván Schlossberk. Je zřejmé, že poměrně velký a dost mohutně opevněný hrad u Pyšné dostal své jméno podle Starého Žeberka, který se nachází o pouhé cca 3 km dále.

Poprvé se oba Žeberky rozlišují v r. 1327 jako majetek bratří z Bergova. 3. ledna 1383 prodal Ota z Bergova oba Žeberky s přilehlými statky Těmovi z Koldic. Po tomto roce se již oba Žeberky nerozlišují, je tedy pravděpodobné, že Starý Žeberk byl záhy opuštěn. Koldicové pak r. 1395 hrad zastavili Albrechtovi, purkrabímu z Leisneku a jeho synovi Virthovi. Pak byl hrad zastaven r. 1399 Jindřichovi z Ervěnic a r. 1402 Albrechtovi z Dubé, zemskému komturovi řádu německých rytířů. Roku 1392 a 1405 se Koldicové uvádějí jako patroni v nedaleké vsi Boleboři. Roku 1407 byl hrad opět zastaven Albrechtovi z Ervěnic. Roku 1412 byli na hradě hejtmany Kašpar a Jindřich z Gablence. Po té hrad koupil Vít ze Šumburka a r. 1418 jej připojil k Borku. V deskách dvorských je dále uváděno, že v r. 1437 hrad držel stále Vít ze Šumburka. Před r. 1454 se stal majitelem hradu Albert z Konipas, který od Nového Žeberka odňal Dlouhou Ves a Okrouhlé Kyjice a připojil je k hradu Borku. Roku 1470 je písemná zmínka o pusté vsi Hrachovci, která patřila k Novému Žeberku, o hradě již veškeré zmínky zmizely. Je tedy zřejmé, že hrad byl před r. 1470 již opuštěn. V pozdějších staletích hrad sloužil jako dobrá zásobárna stavebního kamene a byl vesničany rozebrán.

Hrad je prakticky celý destruován až na nepatrné zbytky zdiva, které nedovolují zjistit přesnější podobu hradu. Nejméně je zachován východní cíp nádvoří, kde leží jen haldy kamení bez jediné stopy zdiva. Odtud bylo v staletích po zániku hradu zejména odebíráno kamenivo a odváženo před drobné předhradí zadem k valu a pak k cestě. Při pohledu na půdorys hradu je nápadné silné opevnění přístupnějšího severozápadního svahu třemi příkopy a třemi pásy hradeb, zatímco na opačné straně jihovýchodní, kde je svah jen o málo prudší, příkop zcela chybí a hradby též. Proč tomu tak je, není zatím možné zdůvodnit. Po celém hradě se nalézají fragmenty středověkých cihel - běžných i plochých a zvětralé úlomky pískovce, zbytků někdejších kamenických článků. Keramika se na hradě vyskytuje sporadicky, pouze v zadním předhradí se nalézá ve větší koncentraci. Přibližně ji lze datovat do 14. a 15. století, což odpovídá obývání hradu. V sedmdesátých letech byl z hradu odvezen pískovcový lomený portál s jednoduše okoseným profilem do mostecké expozitury ČSAV. Roku 1985 byly buldozerem kolem hradu upravovány lesní cesty pro těžbu dřeva. Buldozer si při tom zcela zbytečně jen tak "odskočil" přes první příkop, druhý příkop a jejich valy a zcela je v dost velkém rozsahu zničil. V současnosti dochází k amatérskému nezákonnému kopání na hradě neznámým barbarem, který poškodil část zdiva v paláci.

K hradu je krásná procházka horskou krajinou (nachází se na výrazném kopci proti sjezdovce za Pyšnou) a je z něj pěkný výhled na Sluneční skály.

Literatura:

• Anděl a kolektiv 1984: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl Severní Čechy. Praha
• Čermák, J. 1962: Starý a Nový Žeberk a Borek, Regionální studie I, Litvínovsko - Mostecko 10 - 15
• Durdík, T. 1984: České hrady. Praha
• Heimatkunde des Bezirkes Komotau 1932.