logo
Vítáme Vás v katalogu info-turistiky, ubytování a hotelových balíčku. Máme tu pro Vás mnoho možností v informacích jak o turistice, sportu, ubytování a mnoha dalších.
Čtvrtek (21.11.2024)
SVÁTEK: Albert
ZÍTRA: Cecílie
Úvodní stránka Napište nám infoubytovani.cz hotelove-balicky.cz Informace - Turistika Katalog turistiky

*** stranka

Abertamy

ABERTAMY

Okres Karlovy Vary. Kraj Karlovarský

R. 1848 panství Jáchymov, kraj Loketský. V latinských a německých textech Aberdam, Aberthamb, Abertam, Aberthal, Oberthal.

První zmínka o obci je z roku 1529. R. 1579 byly Abertamy prohlášeny královským horním městem a do užívání jim byl dán znak. Těžba stříbra upadla během třicetileté války, po ní zůstalo pouze dolování cínu, ze kterého se vyrábělo kuchyňské a mešní nádobí. Hledači stříbra často při svém kutání naráželi na černý, lesklý kámen, který jim vždy naznačil, že stříbrná žíla končí. Teprve výzkumy Marie Curie-Sklodowské našly v tomto kameni a rudách jej obsahujících vzácné prvky, které daly kraji éru Jáchymovských uranových dolů po 2. světové válce. Po třicetileté válce nastala v Abertamech a okolí veliká bída. Teprve v 19. století byla v obci zavedena výroba kožených rukavic. Hlavní surovinou byly kozí kožky, kterých bývalo v každém domě dost. Známý byl i Abertamský kozí sýr z kozího mléka, dochucovaný různými bylinkami. Abertamské rukavice byly známé v celém světě svou vysokou kvalitou a rozmanitostí vzorů. Po 2. světové válce byly drobné i větší továrny sloučeny do Rukavičkářských závodů.

Popis znaku: Na červeném štítě jsou zkřížená hornická kladiva přirozené barvy se zlatými topůrky, mlátek doprava a navrchu. Nad štítkem je zlatá královská koruna. Štít drží z obou stran předními tlapami dva stříbrní lvi s červenými jazyky.

Pamětihodnosti: kostel zasvěcený Čtrnácti Svatým Pomocníkům byl založen r. 1534, chráněné území Hřebečný lom.

 

 

Andělská Hora

 

ANDĚLSKÁ HORA

Okres Karlovy Vary. Kraj Karlovarský.

R. 1848 panství Kysibl (Stružná), kraj Loketský, politický a soudní okres Karlovy Vary. V latinských textech Angelodomus, ve starých českých pramenech - Andielska Hora, Angelská Hora, v německých Engelstat, Engelstad, Engelstadt, Engelspurg, Engelspurgk, Engelhaus.

Dodnes stojí zbytky mohutného hradu na samostatném buližníkovém skalisku. Hrad založen koncem 14. století pány z Rýzmburka (Oseka), znaku stř. hrábí v červeném poli (odtud Hrabišici). Za husitských válek se hradu zmocnil husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic a podnikal odtud tzv. spanilé jízdy do Loketska, Chebska a Bavor. Roku 1437 získali hrad Šlikové, ale roku 1461 jej král Jiří Poděbradský vrátil Habsburkům a roku 1463 jej daroval svému synu Hynkovi. Roku 1466 se zmocnil hradu a okolí Míšeňský purkrabí Jindřich z Plavna. Městečko založil kolem roku 1487 Jindřich IV. z Plavna. Plavenští se stali majiteli celého panství které drželi až do roku 1565. Pak se majitelé střídali až roku 1570 se stali majiteli Colonnové z Felsu, (jeden z čelních rodů v odboji proti Habsburkům). Po Bílé Hoře se Andělská Hora dostala konfiskací do rukou Heřmana Černína z Chudenic. Za Černínů hrad i městečko bylo dvakrát zpustošeno. Roku 1635 Švédy a roku 1718 velkým požárem. V té době bylo mnoho domů znovu postaveno z kamene zpustlého hradu. Černínové byli majiteli panství do r. 1734 a pak Andělská Hora patřila Hartigům.

Popis znaku: Na modrém štítě stojí uprostřed okřídlený anděl ve stříbrném rouchu se zlatou svatozáří, který drží v pravici napřažený, plamenný, stříbrný meč se zlatou rukojetí a jílcem. Levicí přidržuje anděl zlatý štít v němž jsou tři štítky (2+1). Pravý horní štítek je zlatý s černým ondřejským křížem, levý štítek je stříbrný, prázdný a dolní štítek je černý s doprava otočeným zlatým jednoocasým lvem ve skoku s červenou korunkou a zbrojí (znak Plavenských). Vpravo od anděla je na skále stříbrný hrad. Modré pole hlavního štítu je vyplněno zlatými hvězdami.

Pamětihodnosti: zřícenina gotického hradu, vzácná trojboká kaple Nejsvětější Trojice, kostel Archanděla Michaela, budova bývalé radnice. Na náměstí stojí tzv. Schillerův dub (Schillerbaum), zasazený na paměť stého výročí narození německého básníka Fridrich Schillera. Andělskou Horu navštívil také nejméně dvakrát J. W. Goethe (pamětní deska k jeho návštěvě již neexistuje). Kaple sv. Jana Nepomuckého a stará barokní budova fary v současné době již neexistují. Dva smírčí kříže - z nichž bližší k náměstí, s letopočtem 1533 připomíná popravu Adama z Vildštejna na zdejším náměstí.

 

 

Bečov nad Teplou

BEČOV NAD TEPLOU

Okres Karlovy Vary. Kraj Karlovarský.

R. 1848 panství Bečov nad Teplou, kraj Loketský. V latinských textech Beczaw; v německých Petschau, Betschaw, Beczow.

Bečov se jmenuje městečkem  už 22. prosince 1387, městské právo dostal pak r. 1399. Ještě v roce  1400 se však opět označuje jako oppidum. Kdy získal znak, není známo, doloženo je pečetěmi od 16. století. Lev na štítku je na nejstarší pečeti jednoocasý. Barvy známe z literatury a Wahnerovy malby (1891).

Popis znaku: Na modrém štítě stojí na trávníku dvě okrouhlé stříbrné věže v dolní polovině kvádrované, každá s jednou okrouhlou střílnou v dolním a dvěma okrouhlými střílnami v horním podlaží, s cimbuřím o třech stínkách a červenou špičatou střechou se zlatou makovicí. Mezi věžemi stojí červený štítek se stříbrným, dvouocasým lvem s hornickým kladivem - želízkem v přirozených barvách v pravé přední tlapě. Nad štítem je kolčí helm en face s korunou, s černo-stříbrnými pokrývadly a s černými rozloženými křídly v klenotu, mezi nimiž stojí  P. Maria se svatozáří v jednoduchém zlatém rouchu s rukama pozdviženýma.

Pamětihodnosti: zámek a hrad Bečov, radnice, kostel sv. Jiří, fara u kostela, mariánský sloup, románský relikviář sv. Maura.

 

 

Bochov

 

BOCHOV

Okres Karlovy Vary. Kraj Karlovarský.

R. 1848 panství Stružná, kraj Loketský. V latinských textech Puchaw, Bochow v německých Buchau, Bochow, Buchow.

Město Bochov vzniklo na obchodní cestě z Prahy do Lokte v první polovině 14. století. Založil je patrně kolem r. 1325 Boreš z Rýzmburka. Nasvědčuje tomu listina z r. 1349, jíž dali Boršovi synové Boreš a Slavek bochovským právo svobodného odkazu majetku dcerám stejná dědická práva jeho synům. Boršové dali Bochovu i další privilegia a již dříve vybudovali na jeho ochranu hrad Hladový vrch, který se stal střediskem jejich lén. Rýzmburkové pak vládli na Bochově a okolních panstvích do r. 1406, kdy byli poraženi v bojích s králem Václavem IV. V r. 1437 získali bochovští právo trhu. Další cenná privilegia udělili bochovským páni z Plavna. Významné bylo zvláště privilegium výročního trhu. Páni z Plavna byli nepřáteli krále Jiřího z Poděbrad. Toto nepřátelství pak vyvrcholilo dobytím a zničením Bochova a obou jeho hradů (Hladového vrchu a Hartenštejna). Páni z Plavna posléze obnovili r. 1473 hrad Nový Hartenštejn i Bochov. Od nich pak Bochov získal další a další privilegia, a to až do konce jejich vlády v r. 1563. V r. 1533 prodali pánové z Plavna Bochovu i svůj dům jako radnici. Bochovským přáli i další majitelé hartenštejnských statků Stensdorfové ze Stensdorfu, kteří zde r. 1579 postavili nový kostel a v r. 1573 darovali městu lesy. V r. 1609 byl Bochov spolu s Hartenštejnem připojen k Andělské Hoře. V r. 1666 celé město Bochov vyhořelo. To bylo za vlády Černínů z Chudenic. Obyvatelstvo Bochova se živilo zemědělstvím, pastvinářstvím a chovem ovcí. Rozšíření se zde dostalo i obchodu a řemeslům. Nejznámější se stala bochovská obuv.nejvicobleceni.cz/">obuv. V r. 1842 získal Bochov právo dobytčího trhu. Ke konci období feudalismu měl Bochov 247 domů a 1400 obyvateli. Jediným významnějším podnikem byla zdejší porcelánka a město bylo typické spíše obchodem s překupnictvím dobytka. Po r. 1850 sídlil v Bochově okresní soud. V r. 1873 byla založena Městská spořitelna, která později významně přispěla k rozvoji obce. V r. 1897 byla do Bochova postavena železnice. Po r. 1900 byla založena továrna na kartony a v roce 1913  porcelánka Plass & Rosner, která vyhořela po 2. světové válce.V r. 1910 měl Bochov s Tašovicem 2200 obyvatel. Po 1. světové válce v r. 1922 byla do Bochova zavedena elektřina. V r. 1923 bylo zřízeno první kino, zvukový film však viděli bochovští poprvé v r. 1935. V září 1923 byla otevřena česká jednotřídní obecná škola, v r. 1928 česká mateřská škola. V r. 1924 byl položen základní kámen pomníku padlých v 1. světové válce. Silný rozvoj Bochova zmrazila světová hospodářská krize a posléze nástup fašismu v Německu a obsazení pohraničí Němci. Druhá světová válka skončila pro bochovské 9. května 1945, kdy do města vstoupila americká armáda, kterou pak 10. května vystřídala Rudá armáda.

Popis znaku: Na modrém štítě dole do oblouku stavěná stříbrná kvádrová hradební zeď s deseti stínkami cimbuří a otevřenou branou bez vrat uprostřed. Nad zdí vyniká rovněž stříbrná okrouhlá věž se čtyřmi sloupy při zdi a s okenní galérií nad tím. Nahoře je kryta kupolovou červenou střechou, vrcholící lucernou rovněž s kupolovou stříškou červené barvy se zlatou makovicí a křížem. Za věží je napříč stojící budova, ze které je po levé straně viditelný jen z kvádrů stavěný štít a sedlová střecha se zlatými kříži nad oběma štíty. Před hradební zdí je po pravé straně brány nakloněný červený štítek se svisle postavenými hráběmi.

Pamětihodnosti: zřícenina hradu Hartenstein, kostel sv. Michala archanděla, na náměstí socha sv. Jana Nepomuckého, gotická studna a kašna, pomník obětem 1. světové války, morový sloup, Hladový vrch, památník obětem Pochodu smrti na místním hřbitově, radnice, městský dům čp. 33 bývalá lékárna.

 

 

Děpoltovice

DĚPOLTOVICE

Okres Karlovy Vary. Kraj Karlovarský.

V něm. textech Diepoltsgrun, Tüppelsgrün.

Osada v předhůří Krušných hor je připomínána od roku 1273 a její počátky jsou spjaty s kolonizační činností tepelských premonstrátů, kteří měli proboštství v nedalekém Hroznětíně. Ve 30. letech 15. století přešlo Hroznětínsko do vlastnictví Šliků a v roce 1594 je v Děpoltovicích poprvé zmiňováno panské sídlo. V r. 1819 bylo zboží odděleno od ostrovského panství a následně bylo sídlo vrchnosti empírově přebudováno. Další připomínkou minulosti obce je místní kostel, v současné podobě pocházející z konce 18. století.

Popis znaku: V červeném štítu stojí doleva obrácena zlatá opatská berla s rozvlněným stříbrným sudariem ukončeným zlatými střapci. Přes její oponu je položen zlatý štítek tepelského kláštera s třemi páry jeleních parohů (2,1) o pěti vně směřujících výběžcích. Bodlo berly je vetknuto do zeleného pahorku v patě štítu, který připomíná německý název obce.

Pamětihodnosti: kostel sv. Michala s areálem hřbitova (barokní stavba/stavba-rekonstrukce/">rekonstrukce/">stavba s 2. pol. 18. stol.), zámek s areálem (empírová zámecká architektura sloh. čistá), stavení čp. 71 (u Stöhrů).

 

 

Františkovy Lázně

Františkovy Lázně – znak

FRANTIŠKOVY LÁZNĚ

Okres Cheb. Kraj Karlovarský.

R. 1848 panství Cheb, kraj Loketský. V německých textech Franzensbad.

Lázně byly založeny v r. 1793. Samostatnou obcí byly od r. 1852. Na město byly povýšeny 23. července 1865. Tehdy asi dostaly také znak. Kosmé a šikmé pruhy symbolizují vodní toky a malují se modrou barvou, velice zřídka stříbrné. Modrá barva je heraldicky vhodnější a správná i podle tradice města. Černá orlice s Aeskulapovou holí je mluvící symbol, připomínající dr. Adlera, který se zasloužil o lázně, stejně tak červený kohout je symbolem německého příjmení dalšího muže, který se o vznik lázní zasadil: nejvyššího purkrabího Jindřicha Rottenhanna. Kolem znaku byla původně zvlněná stuha s nápisem „Concordia parvae res crescunt“. V nové době se ze znaku vypustila. Červený kohout  je rovněž mluvícím znamením: symbol doslova vyjadřuje německé příjmení.

Popis znaku: Štít kosmo dělený modrým pruhem. Levé horní pole je zelené, protékané šikmo šesti modrými vlnitými pruhy (šest pramenů). Pravé dolní pole je příčně dělené. V jeho horní zlaté části je černá doprava hledící orlice, držící ve spárech zeleným hadem ovinutou zlatou Aeskulapovu hůl; dolní část pravého pole je stříbrná a v ní je červený kohout.

 

 

Hroznětín

HROZNĚTÍN

Okres Karlovy Vary. Kraj Karlovarský.

R. 1848 panství Ostrov nad Ohří, kraj Loketský. V latinských textech Hroznetyn, Hroznotyn, Lucida civitas; v německých Lichtenstadt, Hroznetyn.

Založen jako trhová ves pravděpodobně koncem 12. století. Německý název připomíná „světlé“ vymýcené místo, české pojmenování je doloženo z roku 1273 v souvislosti s velmožem Hroznatou, kterému hroznětínský újezd daroval král Přemysl Otakar I. V roce 1333 byl Hroznětín Janem Lucemburským povýšen na město. Po Lipanech prodán císaři Zikmundovi (1434), který jej postoupil kancléři Kašparu Šlikovi. V 15. století se v okolí těžil cín a stříbro. Za třicetileté války však dobývání zcela ustalo. Ve městě se začali usazovat židé, kteří nesměli žít v horních městech ani v nedalekých Karlových Varech. Vybudovali zde ghetto se synagógou a jeden z nejstarších židovských hřbitovů v Čechách. Tyto židovské památky byly za druhé světové války zničeny nacisty. V roce 1623 bylo panství zkonfiskováno a prodáno císařskému vojevůdci vévodovi Sasko-Lauenburskému. Obyvatelstvo se živilo převážně zemědělstvím, řemesly a obchodem.

Popis znaku: Na červeném štítě je zlatý štítek s trojím černým parožím, dvojím nad jedním. Nad štítem vyrůstá stříbrná věž z kvádrového zdiva s otevřenou branou v přízemí a s rozšířeným cimbuřím o třech stínkách na vrcholu. Po stranách této věže vyrůstají z rohů štítku velké černé jelení parohy. Z rohů štítku visí po obou stranách černo-stříbrné fafrnochy.

 

 

Cheb

CHEB

Okresní město.  Kraj Karlovarský.

Statut města již před r. 1197, svobodné říšské město před r. 1279, svobodné královské město před r. 1723. V latinských textech civitas Egrensis; v německých Eger.

Cheb je poprvé písemně doložen k r. 1061, r. 1149 se označuje jako oppidum, 1197 civitas; 1277 civitas imperií. Prvotním znakem byla černá orlice na stříbrném štítě (Ottův slovník naučný udává štít zlatý). Legenda spojující potomní záměnu tohoto znaku za nový se zástavou města a země českému králi r. 1322 je pozdního původu a zcela nepravdivá. Znaku černé orlice na stříbrném štítě se totiž užívalo až do konce 16. století. Teprve asi od první poloviny 17. století je doložen znak s děleným štítem, v jehož horní polovině stříbrné je horní polovice černé orlice, dolní polovina je pak červená, šikmo zamřežovaná stříbrnou mříží. V 19. století se nesprávně malovalo horní pole a mřežování zlaté. Roku 1962 změnili Chebští svůj znak u příležitosti 900 let trvání města, nahradivše orlici lvem s hvězdou nad hlavou a přidavše na zlatou mříž devět lipových lístků jako symbol devíti století trvání města. V roce 1994 se Cheb usnesením městského zastupitelstva vrátil k užívání historického znaku.

Popis znaku: Dělený štít. Nahoře je v zlatém polovina černé orlice se zlatým zobákem a červeným jazykem. Dole je v červeném pětinásobná stříbrná mříž se šikmými a kosmými tyčemi.

 

 

Chlum Svaté Máří

CHLUM SVATÉ MAŘÍ

Okres Sokolov. Kraj Karlovarský.

R. 1848 panství Chlum (Mariánský Chlum, Chlum sv. Máří), kraj Loketský. V latinských textech Culma, Maria Culma; v německých Kulm, Maria-Culm.

Prvotně ves, povýšená asi v 15. století na městečko. Už v témže věku užíval Chlum Svaté Maří na své pečeti ve štítě znamení šestihroté hvězdy pod křížem; byl to znak vrchnosti, křižovníků s červenou hvězdou. Privilegiem z 12. 5. 1651 byl tento znak kardinálem Harrachem polepšen přidáním trojvrší.

Popis znaku: V patě modrého štítu jsou tři zelené hory, střední vyšší, boční menší. Nad nimi červená šestihrotá hvězda a nahoře rovněž červený rovnoramenný kříž s rozšířenými konci ramen.

 

 

Chodov

CHODOV

Okres Sokolov. Kraj Karlovarský.

R. 1848 panství část Horní Chodov, část Loket, kraj Loketský V německých textech Chodau.

Chodov patří k lokalitám s nejstaršími historicky doloženými počátky. Na konci 12. století byl součástí rozlehlého pozemkového majetku kláštera Waldsassen, který byl součástí země české. V polovině 14. století přešel Chodov do držení šlechty. Tehdy došlo k rozdělení jednotné správy chodovského statku na dva díly - lokality Dolní a Horní Chodov. Přechodně sjednotit Chodov se znovu podařilo rodu Plankenheimů. Z jejich období je zachována většina stavebně historických památek, mezi kterými vyniká barokní kostel sv.Vavřince vybudovaný v letech 1725 až 1733, který je významnou dominantou i současného Chodova. Původní zemědělský charakter Chodova se výrazně proměnil v procesu industrializace, využívající bohatá nerostná ložiska, zejména uhlí a keramického jílu. Od konce 18. století se zde rozvíjela hnědouhelná těžba a roku 1810 byla zahájena výroba porcelánu. V dubnu roku 1869 došlo ke správnímu spojení Dolního a Horního Chodova v jeden celek a prohlášení nové obce za městys. Dne 30. září 1894 byl dekretem císaře Františka Josefa I. povýšen Chodov na město. K jeho dalšímu rozvoji přispěly vedle strojírenství stavební výroba a sklářství. Počátkem 20. století vyrostl Chodov v ekonomické středisko průmyslové oblasti mezi Sokolovem a Karlovými Vary. Vzhled dnešního patnáctitisícového města určuje především panelová výstavba z šedesátých a sedmdesátých let, která byla součástí rozvoje Kombinátu na zpracování hnědého uhlí Vřesová a vybudování nového strojírenského závodu Chodos. Chodov je proslaven zejména výrobou růžového porcelánu z manufaktury Haas a Czjžek, kterou v roce 2009 zakoupila společnost EPIAG LOFIDA - PORCELÁN CZ s.r.o.  Školství ve městě prezentuje mateřská škola, základní školy, základní umělecká škola a Dům dětí a mládeže, střední školství je zastoupeno Gymnáziem a Obchodní akademií. Sociální služby poskytuje Denní stacionář Mateřídouška, o.p.s., Dům s pečovatelskou službou a řada neziskových organizací, zapojených do systému komunitního plánování sociiálních služeb, zaštítěného městem Chodov. O kulturní vyžití občanů a návštěvníků města se stará městská knihovna a kulturní a společenské středisko.

Popis znaku: Štít čtvrcený, s 1. a 4. polem zlatým, 2. a 3. polem zeleným. V 1. poli je zelená hora a nad ní zkřížená hornická kladiva (mlátek doprava) ve stříbrné barvě, ve 2. poli jsou dva zkřížené žitné snopy, ve 3. poli je umístěn stříbrný antický džbán a 4. pole zdobí černé kolo z obou stran okřídlené (symbol železnice). Uprostřed štítu je malý srdeční štítek černé barvy, v němž je palisáda v přirozené barvě, zpevněná nahoře jedním příčným trámem a hrotitá. Velký štít obklopuje arabeska hnědavé barvy, na jejím horním okraji spočívá zděná koruna se čtyřmi stínkami (baštami) v téže barvě.

 

 

Chýše

CHYŠE

Okres Karlovy Vary. Kraj Karlovarský.

R. 1848 panství Chyše, kraj Loketský. V latinských textech Chiss; v německých Chiesch, Chiss, Hiss, Kysch, Chyssa, Kiesch.

První zmínka o obci pochází z roku 1169. Na místě původní zemanské tvrze, vystavěn roku 1473 gotický hrad Buriánem z Gutštejna, patrně v roce 1475 osada povýšena na městečko, město bylo opevněno. Roku 1578 byl hrad přestavěn na renesanční zámek Mikulášem z Lobkovic. V letech 1607-1620 majetkem Bohuchvala Berky z Dubé, byl jedním z vůdců stavovského povstání. Za manželů Anny Ludmily a Jiřího Karla Michnových z Vacínova byl zámek přestavěn do barokní podoby, a to v letech 1700-1708. V přízemí se nachází nástropní malba Petra Brandla, datována do let 1698-1700. Současná podoba zámku je dílem stavitele Vojtěcha Ignáce Ullmanna z let 1856-1858 ve slohu tudorovské pseudogotiky. Zámek byl v letech 1766-1945 majetkem rodu Lažanských z Bukové. V současné době zámek přístupný veřejnosti od května až do září. Kromě zámeckých interiérů je zde umístěna expozice  s názvem Karel Čapek a Západočeský kraj, která připomíná pobyt spisovatele na zámku v roce 1917. Zámek i přilehlý park o rozloze devíti hektarů je majetkem manželů Ing. Marcely a Ing. Vladimíra Lažanských od roku 1996.

Popis znaku: Na modrém štítě je stříbrná hradební zeď z kvádrů, směrem ke krajům štítu poněkud stoupající. Uprostřed zdi je rovněž stříbrná věžovitá brána, z kvádrů stavěná. Věž má v poschodí obloukem zaklenuté okno a vrcholí červenou valbovou střechou se zlatými makovicemi. Brána je otevřená, bez vrat, uvnitř černě malovaná, se stříbrnou vytaženou mříží. Hradební zeď vrcholí po stranách brány cimbuřím se dvěma stínkami na každé straně. Nad ním vynikají při kraji štítu dvě stříbrné kvádrové věže, vyšší než střední věž, s jedním oknem v dolním poschodí a se dvěma okny v horním podlaží, jež vrcholí valbovou střechou se zlatými makovicemi. Mezi věžemi nad střechou střední věžovité brány je doprava nakloněný zlatý štítek s trojím černým parožím jelením, dvojím nad jedním (páni z Gutštejna).

 

 

Jáchymov

JÁCHYMOV

Okres Karlovy Vary. Kraj Karlovarský.

R. 1848 královské horní město, Jáchymov, kraj Loketský. V latinských textech Villa Joachimica, Joachimvalium; v německých Sankt Joachimsthal, Jochmtal.

Historie města

Město Jáchymov patří mezi nejvýznamnější evropská horní města. Na počátku 16. století zde bylo objeveno bohaté ložisko stříbra. V roce 1516, na místě osady Konradsgrün, bylo založeno Štěpánem Šlikem město sv. Jáchyma, dnešní Jáchymov. U jeho zrodu stála renesance spolu s humanismem a reformací. Nově založené město bylo v roce 1520 povýšeno na svobodné a královské. Bohatá naleziště kvalitního stříbra přilákala řadu prospektorů a horníků nejen z Čech, ale také ze Saska, Tyrol a z Porýní. Počet obyvatel vzrůstal a tak již počátkem roku 1520 zde žilo 4 963 osob, v roce 1533 dokonce 18 000. Jáchymov byl v Čechách druhým největším městem po Praze.

Roku 1524 se zde těžilo v 613 dolech a štolách. Výnos z důlních děl dosáhl tehdy 166 023 tolarů. Jáchymovské stříbro se zde také mincovalo. V mincovně hrabat Šliků začala historie mince označované podle místa původu Thal, Joachimsthal, Thaler, Talero a tolar. Šlikovské minci, jáchymovskému tolaru, vděčí za své jméno dnešní stejně oblíbený dolar. Bohaté město přilákalo i celou řadu umělců, medailérů a význačných učenců. v Jáchymově působil v letech 1527 - 1531 Georgius Agricola, zakladatel moderní mineralogie a montánní vědy. Město Jáchymov podnes ochraňuje cenný poklad, knihovnu latinské školy ze 16. století s řadou cenných tisků chráněných renesančními vazbami.

Na slávu jáchymovského rudného hornictví navázala báňská škola v Jáchymově, zřízená císařským dekretem na přelomu let 1716/1717. V té době se kromě stříbra těží olovo, arsen, kobalt, nikl a v okolí města i cín.

Osudovou surovinou se stal smolinec, ze kterého se připravoval uranit. Ten barvil sklo na žluto a zeleno. Výroba uranových barev ve státní továrně vedla k novému rozkvětu města.

Z odpadu při výrobě barev objevili manželé Curieovi polonium a radium (1898). K obnovení světového významu přispěl objev radioaktivity jáchymovských důlních vod v roce 1905. O rok později zde byly založeny první radonové lázně na světě.

Jáchymov je městem slavné historie, ale také městem lázeňským. Nabízí mnoho možností pro letní i zimní turistiku a sport a činí z Jáchymova významné centrum Krušnohoří.

Jáchymovské letopočty:

  • 1510 - je zde ražena první známá štola (ústí štoly je skryto za domem čp. 496
  • 1516 – osada Konradsgrün se proměňuje v hornickou kolonii Údolí (Thal)
  • 1517 – pojmenování po sv. Jáchymu – první hornické bouře
  • 1520 – majestátem krále Ludvíka se stává Jáchymov svobodným horní městem – 5000 obyvatel – 1200 domů - první ražby mincí zvaných později “tolary”
  • 1525 – hornické povstání, město má 13 tisíc obyvatel, výsledkem bylo vydání Horního řádu tištěného v Lipsku
  • 1529 - vydání Požárního řádu, jde o jediný tištěný dokument tohoto druhu na území Českého králoství
  • 1531 - zakoupení budovy radnice od Jeronýma Šlika
  • 1533 – město má 18 tisíc obyvatel (na 8 tisíc dělného lidu, tisíc důlních dozorců, horních a hutních úředníků)
  • 1534 – zahájena stavba královské mincovny, návštěva krále Ferdinanda I.
  • 1535 - založení latinské školy pod dolem Svornost v sousedství kostela (demolice v r. 1970)
  • 1538 - první požár radnice
  • 1540-44 - obnova radnice
  • 1547 – hrabata Šlikové ztrácejí všechna práva na doly
  • 1623 – uzavřen kostel, po roce vysvěcen jako katolický
  • 1636 – tvrdá katolizace, vystěhování obyvatel pro víru – obydleno pouze 144 domů
  • 1651 – přeložení královské mincovny do Prahy
  • 1716 – z nařízení císaře Karla VI. zřízena Horní škola (připravovala báňské odborníky)
  • 1782 - druhý požár radnice
  • 1782 - 84 - obnova radnice
  • 1785 – město navštěvuje J. W. Goethe
  • 1854 – továrna na výrobu uranových barev
  • 1864 – prameny na dole Svornost
  • 1873 – velký požár města (zničeno 400 domů, město ztrácí svůj původní vzhled)
  • 1873-74 - obnova radnice
  • 1896 – železniční spojení, trať Ostrov –Jáchymov)
  • konec 19. stol – začátek 20. stol. – významné vědecké objevy (radium, radioaktivita,), zprůmyslnění města (továrny na hračky, na kufry, rukavičkárna)
  • 1901-02 - přestavba radnice, zvýšena o jedno patro
  • 1905 - měření radioaktivity na dole Svornost (S. Mayer, J. Mache)
  • 1906 – první lázeňští hosté
  • 1912 – dokončena výstavba hotelu Radium-Kurhaus
  • 1930 - lázně poprvé navštívilo 10000 pacientů za rok
  • 1939 - likvidace továrny na radium a uranové barvy
  • 1946 - likvidace tabákové továrny a pivovaru, v létě návštěva Jana Masaryka (udělení čestného občanství)
  • 1947 – návštěva prezidenta republiky dr. E. Beneše
  • 1947 – Jáchymov sídlem okresu, znovuotevření Radium paláce
  • 1948 – zrušení kapucínského kláštera na Mariánské, zřizování táborů pro vězně (Bratrství, Rovnost, Nikolaj ad.), znárodnění Uranových dolů
  • 1949 - 51 - Jáchymov je společně s Horní Blatnou sídlem politického dvojokresu, náleží do loketského kraje
  • 1950 - otevření Hornického domu (divadelní sál, kino, restaurace, klubovny)
  • 1951 - zahájena stavba nové školy, dokončena v r. 1954, v r. 1964 přistavěna tělocvična
  • 1957 – zrušena železniční trať do Ostrova
  • 1961 - stavba nové silnice do Jáchymova, likvidace posledního pivovaru v dolní části náměstí
  • 1955 - 1961 - tajný prostor Jáchymov (město je uzavřenou oblastí)
  • 1961 - úplná uzavírka Uranových dolů, znovuotevření pro veřejnost, následný rozmach radioaktivních lázní
  • 1962 – navrtány nové radioaktivní prameny na Svornosti
  • 1966 – jubilejní oslavy města
  • 1975 – otevřen lázeňský ústav akademika F. Běhounka
  • 1981 – v březnu povodeň protržením hráze městského rybníka, v září propadnutí benzinové čerpací stanice
  • 1989 – otevřeno nové zdravotní středisko
  • 1991 – 475. výroční založení města Jáchymova – oslavy - ukončena rekonstrukce městského kulturního střediska
  • 1992 – 80. výročí lázeňského ústavu Radium Palác – červen - otevřen nový lázeňský ústav Curie pro domácí a zahraniční hosty
  • 1993 – udělen statut poutního místa kostelu sv. Jáchymova a sv. Anny - znovuodhalení pomníku hraběte Štěpána Šlika, zakladatele města
  • 1994 – 500. výročí narození Georgia Agricoly, lékaře a humanisty, který působil v Jáchymově v letech 1527 –1531
  • 1997 – návštěva prezidenta republiky Václava Havla
  • 1999 - výstavba obytného a rekreačního centra
  • 2000 - rekultivace skládky Popov za podpory projektu PHARE
  • 2001 - zahájení výstavby Domu s pečovatelskou službou
  • 2008 - zahájení obnovy fasád radnice

Popis znaku: Štít čtvrcený. První a čtvrté pole je šikmo dělené, červené a zlaté. V něm je přes celé pole stříbrný dvouocasý lev ve skoku s červeným jazykem, zlatou zbrojí a korunou. V druhém a třetím poli modrém jsou dvě vysoké špičaté skály šedé barvy („Kysfarbe“) a mezi nimi zlatá okrouhlá stavba rumpálu s vysokou kuželovou špičatou střechou. Před ní je malá postava horníka v červeném kabátci a černých kalhotách. Uprostřed štítu je malý srdeční štítek červené barvy se stříbrným břevnem a přes ně leží dvě zkřížená hornická kladiva stříbrná se zlatými topůrky (mlátek doprava navrch). Celý znak drží postavy štítonošů: sv. Jáchym po pravé straně, s hnědým vousem, v modrém svrchním oděvu s krátkými rukávy a červeným límcem a ve fialovém spodním šatě s dlouhými rukávy, se stříbrným límcem košile, v hnědých škorních a černé čepici a sv. Anna se stříbrnou rouškou na hlavě a ramenou, ve svrchním červeném a spodním modrém šatě, lemovaném na sukni stříbrně.

 

 

Kaceřov

KACEŘOV

Okres Sokolov. Kraj Karlovarský.

Kaceřov vznikl v první čtvrtině 13. století kolonizací neosídlené půdy německým obyvatelstvem a toto osidlování bylo řízeno držiteli kynšperského hradu. První písemná zmínka z 25. května 1312 dokumentuje rozsouzení sporu, jenž vznikl o dvory ve vsi Kaceřově (Jeczengrun) po smrti jejich vlastníka Jindřicha Limbergera mezi klášterem ve Valdasasech (Waldsassen), Bedřichem Hagerem starším, Jindřichem starším z Hartenbergu a syny zemřelého Jindřicha Limbergera.

Popis znaku: V modrém štítě na zeleném trávníku stojí vysoká kvádrová zeď s prázdnou branou a zlatými otevřenými vraty, nad níž věž s červenou valbovou střechou se zlatými doprava otočenými trojúhelníkovými praporky. Na věži je zavěšen červeno-stříbrno-černě dělený štítek. Ke zdi se přimykají dvě věže, každá s prolomenou černou branou a třemi okny, zakončená cimbuřím se čtyřmi stínkami, vše stříbrné.

Pamětihodnosti: kaceřovský zámek - rokoková stavba s mansardovou střechou z doby kolem roku 1770, pomník padlým v 1. světové válce z r. 1924, kaple v zámeckém areálu na břehu Libockého potoka, sloupek s reliéfem Nejsvětější Trojice pochází z r. 1770, socha sv. Antonína Paduánského z r. 1719.

 

 

Karlovy Vary

KARLOVY VARY

Okresní město. Kraj Karlovarský.

Karlovy jsou největší a druhé nejstarší lázeňské město České republiky. Byly založeny kolem roku 1350 českým králem a císařem římským Karlem IV. Místo bylo známo svými horkými prameny již v dobách keltského osídlení, jméno dostalo podle slovanského označení místa horkých pramenů Wary, později doplněné podle svého zakladatele. Vznik a vývoj Karlových Varů byl vždy nerozlučně spjat s blahodárnými účinky teplých pramenů. Roku 1370 povýšil Karel IV. osadu na město, za Václava IV. město získalo v Čechách vzácné právo azylu. Na přelomu 16. a 17. století postihla město zhoubná povodeň a též obrovský požár, po němž zbyly pouze tři domy. Po úpadku v době třicetileté války nastal nový rozkvět lázeňství a zejména pak po roce 1707, kdy byly Karlovy Vary prohlášeny císařem Josefem I. svobodným královským městem. Od té doby i navzdory napoleonským válkám Karlovy Vary vzkvétaly. Dnešní podobu Karlových Varů nejvíce ovlivnila stavební činnost na sklonku 19. století, nesoucí pečeť historismu a nastupující secese. Vznikla řada významných objektů, např. Městské divadlo, Mlýnská kolonáda, několik rozhleden, Lázně I, spořitelna, poštovní úřad a mnoho výstavných hotelů a lázeňských domů. Na stavební ráz lázní měla určující vliv vídeňská architektura zosobněná v Karlových Varech stavitelskou dvojicí F. Fellnera a H. Helmera. Francouzský architekt Le Corbusier označil Karlovy Vary jako „slet dortů“. Zásadní význam pro rozvoj města mělo jeho napojení na evropskou železniční síť roku 1870. Prosperita lázní koncem 19. století byla tak výrazná, že se pro toto období vžilo označení “Zlatý věk Karlových Varů“. Karlovy Vary jsou společenským centrem s bohatou tradicí. Jednou z nejvýznamnějších kulturních akcí je Mezinárodní filmový festival konaný od roku 1946, který patří mezi nejstarší filmové festivaly na světě.

Popis znaku: Tři stříbrné vlnité pruhy značící léčivé zdroje a vodní toky, z nich vystupuje stříbrný český dvouocasý lev se zlatou korunkou.

 

 

Krajková

KRAJKOVÁ

Okres Sokolov. Kraj Karlovarský.

R. 1848 panství Hertenberk, kraj Loketský. V latinských textech Gossengrüns; v německých Gossengrün.

Ves Krajková je poprvé zmíněna v pramenech k roku 1350. Na městečko byla povýšena asi v 15. století. Znak městečko dostalo privilegiem krále Vladislava II. z 18. července 1485.

Popis znaku: Na modrém štítě je z levé strany vyrůstající ozbrojené rámě viditelné až po loket, s plechovou rukavicí, držící zkřížená hornická kladiva, a to želízko vpravo, mlátek vlevo, vše v přirozené barvě.

Pamětihodnosti: kostel, dům čp. 145 (hrázděný statek), morový sloup, kamenný kříž.

 

 

Královské Poříčí

KRÁLOVSKÉ POŘÍČÍ

Okres Sokolov. Kraj Karlovarský.

První zmínky z počátku 13. století, roku 1240 již stál kostel sv. Kunhuty. Do konce 19. století zemědělská obec. V roce 1890 zahájena hlubinná těžba hnědého uhlí na dole Marie. Těžba ukončena v roce 1991. Dnes povrchové dobývání v lomech Jiří a Družba.

Popis znaku: V červenočerně děleném štítě nahoře zlatá koruna, dole stříbrná zkřížená hornická kladívka se zlatými topůrky.

 

 

Kraslice

KRASLICE

Okres Sokolov. Kraj Karlovarský.

R. 1848 Kraslice, kraj Loketský. V latinských textech Greklis, v německých Graslitz, Greesst, Gresles.

Město krajek, hudebních nástrojů a přírodních krás leží v malebném klínu Krušných hor obklopené svahy osmi okolních vrchů, které se zvedají z údolí říčky Svatavy a jejich přítoků.

Vznik města je dosud zahalen v neurčitu. Kraslicko patřilo k oblasti Sedlecka a bylo v 9. století připojeno k přemyslovskému státu Českému. Územím procházela důležitá obchodní cesta vedoucí do Prahy k Plavnu a do Erfurtu. Na vrchu Hradiště nad Kraslicemi byl zbudován k její ochraně strážní hrad. První zmínka o Kraslicích pochází z roku 1272, i když o pravosti listiny z tohoto roku jsou pochybnosti. V průběhu 12. století kolonizoval tzv. „Lubský újezd“, tj. území od Lubů až k řece Svatavě, klášter Waldsassen, 15. srpna 1370 povýšil Karel IV. Kraslice na město se stejnými právy jako měl Loket. Již tenkrát se zde dolovalo stříbro, olovo, měď a cín. V období vrcholného feudalismu stoupla potřeba drahých i obecných kovů a horníkům byly poskytovány značné výhody, které k nám přiváděly horníky i ze sousedních zemí, hlavně ze Saska. Za Jeronýma Šlika byly Kraslice r. 1541 povýšeny na „volné horní město“ a dostaly i nový znak - korunované stříbrné písmeno „G“ v modrém poli. Roku 1575 koupili kraslické panství Šumburkové, za jejíchž vlády dochází k největšímu rozmachu zdejšího dolování a k rozkvětu města. Konec mohutnému rozvoji udělala třicetiletá válka a protireformace. Hornictví spělo k úpadku a velká část horníků město i zemi opustila. Roku 1666 koupil panství Jan Hartvik Nostic a jeho rod zde vládl až do roku 1848, kdy se staly Kraslice sídlem okresního hejtmanství a soudu. Lesy a statky patřily však Nosticům až do konce 2. světové války. Po zániku dolování nalezli zdejší obyvatelé nové zdroje obživy zejména v paličkování krajek, tkalcovství, pletařství, výrobě prádla a hudebních nástrojů. V průběhu 19. století se Kraslice staly průmyslovým městem. V roce 1845 byla dobudována státní silnice z Kraslic do Sokolova, v roce 1876 železnice, v r. 1893 vodovod a v r. 1903 nemocnice. Rozvoj podnikání zabrzdila první světová válka, která přinesla městu nepředstavitelnou bídu. Po rozpadu rakouské monarchie a vzniku československého státu, v prosinci 1918 obsadily město české vojenské oddíly a zmařily tak plány německých nacionalistů na vytvoření státu Deutschböhmen. V rámci ČSR došlo ke konjunktuře kraslické výroby, v roce 1923 měly Kraslice 14 tisíc obyvatel. Město s převahou německého obyvatelstva a českou menšinou směřovalo k hospodářskému i kulturnímu rozvoji. Od konce 20. let se rozvíjelo i české školství a řada kulturních organizací. Ve 30. letech však světová hospodářská krize, která byla příčinou obrovské nezaměstnanosti, zostřila třídní rozpory i národnostní rozbroje. Mnichov a 2. světová válka odtrhují Kraslice od českého státu. Dne 7. května 1945 osvobodily Kraslice americké jednotky a město začalo psát své nové dějiny. Přišli noví obyvatelé, aby s konečnou platností naplnili dávný odkaz Karla IV., aby Kraslice byly věrným městem českého státu a podílely se na jeho výstavbě. V roce 1967 byly odstraněny zátarasy na státní hranici, ale ke znovuotevření hraničního přechodu s Německem (Kraslice Hraničná - Klingenthal) dochází až v roce 1991.

Popis znaku: Modrý štít, v němž je velké stříbrné písmeno „G“ v latinské podobě. Na štítě je položena zlatá královská koruna.

Pamětihodnosti: zbytky kraslického strážního hradu na Domácím vrchu (Hradiště), měšťanský dům v ulici 5. května s hrázděným patrem a podkrovím. Počátky rozvoje zdejšího průmyslu připomíná budova první továrny na výrobu hudebních nástrojů firmy Bohland a Fuchs z r. 1850 v Lipové ulici. Památný je i děkanský kostel Božího Těla, postavený v letech 1893-1896 ve slohu románských bazilik, před kostelem se nachází socha Panny Marie vytesaná z pískovce. Její podnož tvoří sloup s akantovou hlavicí na zdvojeném hranolovitém soklu s reliéfy evangelistů na spodku. Z Jánského mostu byla ke kostelu přenesena socha sv. Jana Nepomuckého, barokní plastika z 2. pol. 18. stol. z dílny J. Eberleho. Zajímavými objekty jsou i secesní vily, např. v Dukelské a Lipové ulicí. V okolí Kraslic pak prastarý kostelík ve Sněžné a v Kostelní, starý hamr v Liboci, v Jindřichovicích mauzoleum z 1. světové války, lesní zámeček Favorit v Šindelové a další objekty. Milovníci přírodních krás ocení chráněnou oblast Leopoldovy Hamry, národní přírodní rezervace Velké jeřábí jezero a Velký močál, údolí Nancy, čedičový geologický útvar „Rotavské varhany“, přírodní památku Kamenný hřib, vrchovištní rašeliniště „Haar“ nebo pověstmi opředený skalní útvar Vysoký kámen.

 

 

Lázně Kynžvart

LÁZNĚ KYNŽVART

Okres Cheb. Kraj Karlovarský.

R. 1848 panství Kynžvart, kraj Loketský. V latinských textech Kunigeswart, Kunswart; v německých Bad Königswart.

Od 13. století zde stal důležitý pohraniční hrad, v jehož podhradí vznikla trhová osada. Obec byla obdařena tržními výsadami zvláště v 15. stol. Od roku 1630 byla v majetku Metternichů. Léčivé prameny jsou známé od roku 1454, ale lázně byly založeny až v roce 1822.

Popis znaku: Štít červeno-stříbrně polcený s polovinou zlatého lva.

Pamětihodnosti: státní zámek Kynžvart, kostel sv. Markéty, zřícenina hradu Kynžvart, dům New York (židovská památka).

 

 

Loket

LOKET

Okres Sokolov. Kraj Karlovarský.

R. 1848 královské město Loket, kraj Loketský. V latinských textech, Cubitus; v německých Ellenbogen, Elbogen.

Hrad je doložen r. 1234 a záhy poté vzniklo patrně i město pod ním. Na město bylo povýšeno asi v letech 1308 až 1352. Už v předhusitské době užíval Loket na své pečeti jako mluvícího znamení paže v lokti ohnuté. Taková paže ozbrojená mečem, pravděpodobně na červeném štítě, se pak stala i znakem města. Zároveň s jinými právy byl mu privilegiem z 27. 5. 1561 polepšen také jeho znak; starý znak zůstal v horní části štítu, zatímco dolní byla vyplněna obvyklou městskou hradbou s branou. Znak dostal i lva jako štítonoše.

Popis znaku: Na červeném štítě je stříbrná kvádrová zeď se čtyřmi stínkami a černou branou uprostřed. Na dvou prostředních stínkách je po jedné červené růži dělené stříbrným pruhem a na něm po třech černých tečkách. V horní části štítu je zleva doprava obrácená stříbrná obrněná paže držící v pěsti vzhůru směřující stříbrný meč, připravený k úderu. Za štítem stojí vzpřímený, doprava obrácený stříbrný jednoocasý lev s otevřenou tlamou a s červeným vyplazeným jazykem a stříbrnou zbrojí. Ve své pravé tlapě drží lev rovněž stříbrný klíč s křížem nahoře a levou tlapou drží štít nahoře a oběma zadními tlapami dole.

Pamětihodnosti: městská památková rezervace - královský hrad, zbytky městského opevnění, kostel sv. Václava, raně barokní radnice, Trojiční sloup, zachovalá středověká zástavba centra, sloup Nejsvětější Trojice, Černá věž, Robičská věž.

 

 

Mariánské Lázně

MARIÁNSKÉ LÁZNĚ

Okres Cheb. Kraj Karlovarský.

R. 1848 panství Teplá, kraj Plzeňský. V německých textech Marienbad.

Nejmladší ze slavného trojúhelníku západočeských lázní jsou Mariánské Lázně. Dostaly do vínku bohatství přírodních krás a nevyčerpatelné zdroje minerálních pramenů. V Mariánských Lázních a okolí vyvěrá na 100 minerálních pramenů s obsahem oxidu uhličitého a minerálních solí, z nichž je zachyceno a využíváno 53 pramenů. Jedná se o studené železnaté kyselky odlišného chemického složení. K pitným kúrám se používá šest hlavních pramenů: Křížový, Rudolfův, Karolinin, Lesní a Ambrožův. Mariin pramen, který dal městu název, je vývěr plynu - oxidu uhličitého. Prameny a jejich léčivé účinky byly známy dávno před založením lázní obyvatelům z okolních vesniček. Název Mariánské Lázně se poprvé objevil v roce 1808, už v roce 1812 byly lázně prohlášeny samostatnou obcí a v roce 1818 byly vyhlášeny veřejnými lázněmi. Roku 1865 byly lázně povýšeny na město a o rok později udělen městský znak. V Mariánských Lázních se setkáváme s přehlídkou stavebních slohů. Dominujícím slohem je novoklasicismus, ve kterém je postavena velká část domů ve městě. Výstavba vyvrcholila na přelomu století slohem novorenesančním, postavením Nových lázní a Společenského domu Casino. Skvostem města je litinová kolonáda z roku 1889. Stavební rozmach města ukončila 1. světová válka. Lázeňským hostům zpříjemňuje jejich pobyt bohatá nabídka kulturních, sportovních a společenských programů: zahájení lázeňské sezóny probíhá vždy na začátku května, v měsíci červenci Mariánskolázeňský kulturní festival a ve druhé polovině srpna Chopinův festival. Každý druhý rok je to pak Mezinárodní klavírní soutěž F. Chopina a Festival hudby tance a pantomimy.

Popis znaku: Štít napříč dělený, jehož horní polovina je polcená. Vpravo nahoře je ve zlatě obraz P. Marie s dítětem, oblečené v červeném spodním a modrém svrchním rouše, se svatozáří kolem hlav. Vlevo nahoře je v modrém je stříbrná věžovitá okrouhlá stavba se čtyřmi klenutými okny a s kupolovou červenou střechou, na jejímž vrcholu je dvojitý patriarší kříž (pavilon Křížového pramene). V dolním, stříbrném poli stojí na zelené půdě mezi dvěma jedlemi přirozených barev na dvou stupních okrouhlá kašna ze stříbrného kamene, ze které přetéká voda. Kolem sloupku nesoucího kašnu je obtočen zelený had pijící z kašny. Celý štít obklopuje zlatá arabesková obruba.

Pamětihodnosti: Karolínin pramen, Zpívající fontána, Kolonáda Maxima Gorkého, Křížový pramen, Ferdinandům pramen, Lesní pramen, Tři Grácie u Lesního pramene, Antonínův pramen, Ambrožův pramen, kostel Panny Marie Nanebevzaté, Kaplička lásky, Anglikánská kaple, kostel sv. Vladimíra, Chopinův památník, Muzeum a socha J. W. Goetha, Rozhledna.

 

 

Nejdek

NEJDEK

Okres Karlovy Vary. Kraj Karlovarský

R. 1848 panství Nejdek, kraj Loketský.

V latinských textech Neodecium; v německých Neydek, Naydek, Negdek, Neudek.

Nejstarší zpráva o Nejdku pochází z roku 1340, kdy se  zde již dolovala cínová ruda. Hornická osada byla povýšena na město roku 1410. V 16. století se začala v Nejdku dobývat i železná ruda. I když se v Nejdku po několika marných pokusech od dolování rud upustilo, zůstal Nejdek průmyslovým centrem západního Krušnohoří. K velkému hospodářskému oživení města došlo po roce 1881, kdy byla dostavěna železnice z Chodova přes Novou roli do Nejdku. V roce 1899 pak byla dokončena trať z Karlových Varů do Potůčků a Johanngeorgenstadtu. Její horská část z Nejdku přes Nové Hamry, Tisovou, Oldřichov do Perninku bývá pro překonání velkého rozdílu nadmořských výšek na krátkém úseku a pro krajinné krásy nazývána „Krušnohorským Semmeringem“. V roce 1897 byla postavena rozhledna na Tisovském vrchu - Pajndlu - nad Nejdkem, výletní atrakce celé oblasti.

Popis znaku: Ve zlatém štítě je menší červený štítek se šlikovským znakem, totiž se stříbrnou špicí, v takto vzniklých třech polích štítu jsou tři kroužky opačných tinktur. Ze štítku nahoře vyrůstají jelení parohy, každý se sedmi výrůstky, v přirozené barvě. Mezi parohy jsou zkřížená hornická kladiva rovněž přirozené barvy, želízko doleva navrch. Štít obklopuje bronzová ornamentální obruba. Na jejím horním okraji spočívá stříbrná zděná koruna s pěti stínkami cimbuří.

 

 

Pamětihodnosti

Hradní věž a Nejdecká skála

Hranolová věž, pozůstatek nejdeckého hradu z doby kolem r. 1250,  stojí na bizarním skalním ostrohu v ohbí řeky Rolavy („Rolavský loket“) . Věž má lichoběžníkový půdorys, a proto při pohledu od jihozápadu je možné spatřit všechny její čtyři hrany. Horní část věže měla ochoz, v němž bydlel se ženou a dětmi zvoník, a to až do r. 1790. Ve věži je zavěšen vzácný renezanční zvon pražského zvonaře Brikcího z Cymperka z r. 1579. Hradní věž a Nejdeckou skálu zvěčnil v r. 1786 zdařilou kresbou J. W. Goethe. V r. 1831 byla horní část věže snesena, protože hrozila zřícením. Obě pamětihodnosti jsou vlastnictvím římskokatolické církve, která v roce 1999 umístila na skálu pamětní desku nejdeckého rodáka Ignáce Sichelbartha (1708-1780), jezuitského misionáře v Číně, kde se stal dvorním malířem čínského císaře a byl jmenován mandarínem. Dnes slouží věž jako zvonice kostela sv. Martina.

Kostel sv. Martina

První zmínka o kostele sv. Martina je z r. 1354. Původně menší gotická stavba byla několikrát přestavována. V letech 1755 – 1756 byl kostel o více než polovinu zvětšen do dnešní, barokní podoby. Jednolodní chrám bez věže (jako zvonice slouží Hradní věž) má na hlavním trojosém průčelí ve štítu niku se sochou Spasitele. Uvnitř je bohaté řezbářské zařízení ponejvíce z pol. 18. století. Kromě portálového hlavního oltáře, který byl do Nejdku  přemístěn z pražského kláštera servítů, vynikají bohatými řezbářskými výtvory dva boční oltáře Panny Marie Bolestné a sv. Jana Nepomuckého. Mimořádně cenný je renesanční náhrobní kámen pravděpodobně hraběte Kryštofa Šlika z r. 1578. Vedle kostela nelze přehlédnout barokní sochu sv. Jana Nepomuckého z r. 1710, sloup nejsvětější Trojice z r. 1715 a nový mariánský sloup z r. 2005.

Náměstí Karla IV.

Historická část města byla postavena v sevřeném údolí řeky Rolavy, a proto je náměstí Karla IV. protažené do délky 520 m. Obě jeho strany vroubí domy s historizujícími a secesními fasádami z let 1860 – 1914. Celé náměstí s nedalekou křížovou cestou leží v ochranném pásmu jmenovitých kulturních památek. Mezi ně patří kromě děkanského kostela sv. Martina a Hradní věže budova muzea s národopisnými sbírkami z Nejdecka a z Krušnohoří, sloup se sochou archanděla Michaela a některé měšťanské domy. Jižní část náměstí byla naposled upravena v letech 2001 – 2002 podle návrhu známého architekta Romana Kouckého. Pozornost návštěvníků budí liniová kašna Rolávka – umělá bystřina dlážděná světlými říčními valouny v místě původního koryta Rolavy. Pět železných roštů přes Rolávku tvoří „cestu proti proudu času a vody“ a vypráví příběh řeky a města.

Nejdecká křížová cesta

Přímo nad městským centrem se vypíná Křížový vrch, po jehož svazích až na skalnatý vrchol stoupá 1600 m dlouhá křížová cesta, vybudovaná v letech 1851 – 1858. Je vedena většinou po kamenných terasách a lemuje ji 14 kamenných kapliček. Převýšení z nám. Karla IV. (550 m n.m.) k vrcholu Křížového vrchu (688 m), na němž stojí od r. 1897 sedmimetrový železný krucifix, činí bezmála 140 m. Přesto je stoupání po serpentinovité křížové cestě pozvolné a příjemné. Nabízí procházku v tichém, klidném lesním prostředí a navíc poskytuje Nejdecká křížová cesta nádherné pohledy na historickou část města z ptačí perspektivy, ale také výhledy do hlubokého údolí Rolavy  nebo na západní část Krušných hor. V letech 2002 – 2008 byla devastovaná Nejdecká křížová cesta obnovena občanským sdružením JoN – Jde o Nejdek a městem Nejdkem. Byla znovu vysvěcena Mons. Františkem Radkovským, biskupem plzeňským. Nové reliéfy jsou dílem výtvarníka Heřmana Kouby. Zdobné prvky a doplňky vytvořil Stanislav Nádeníček.

Nejdecký zámek

Zámek s terasovitou zámeckou zahradou postavili Černínové v letech 1650 – 1653. Do dnešní pseudobarokní podoby se zdobnými renesančními prvky byl zámek přestavěn v r. 1889. Ve 20. století byl majetkem nejdeckých Přádelen česané příze, v současné době patří firmě ZPA Nejdek.

Evangelický kostel

Stojí na malebném návrší nad Bernovským rybníkem a je architektonickou dominantou

severozápadní části Nejdku. Je nápadný svou zdvojenou jehlancovou střechou věže. Poze-

mek na stavbu neogotického kostela poskytl v r. 1903 majitel Přádelen česané příze Carl Lahusen. Kostel byl dokončen v r. 1904. V současné době je sídlem farního sboru Českobratrské církve evangelické v Nejdku.

Rozhledna na Tisovském vrchu-Pajndlu (977 m n. m.)

Kamenná rozhledna nad městem z r. 1897 je kulturní památkou ( výška 24 m, půdorys je čtverec o straně 5 m, síla zdí 1,3 m, 114 žulových schodů). Nádherný výhled: Fichtelberg, Klínovec, Doupovské hory, Karlovy Vary, Slavkovský les, Nejdek jako na dlani, Sokolovsko, Chebsko, Český les aj.

Krušnohorský Semmering

Druhá nejvýše položená železniční trať v ČR ( v síti Českých drah č. 142) byla nazvána  pro své krajinné krásy a pro překonání velkého výškového rozdilu Krušnohorským Semmeringem. V horském úseku Nejdek – Pernink vystoupá vlak během 15 km o 360 m výše, až do nadmořské výšky 915 m. Po opuštění Nejdku  se vlak opět  v jiné výšce na katastr města vrací , a tak má Nejdek  nejvíce železničních stanic na jedné trati (celkem 6) v českých krajích.

 

 

Nové Hamry

NOVÉ HAMRY

Okres Karlovy Vary. Kraj Karlovarský.

Nové Hamry leží v půvabném údolí při soutoku Rolavy a Bílého potoka v nadmořské výšce v rozmezí od 690 do 850 m n. m. Obec obklopují vysoké lesnaté vrchy, z nichž nejimpozantnější působí masiv Tisovského vrchu (Pajndl) s rozhlednou. Osada byla založena v 15. století. V okolních terénech těžené cínové a železné rudy se hutnily přímo v obci, jež dostala název podle nového hamru postaveného pod Dvorským vrchem. Ačkoliv po třicetileté válce výtěžky dolů citelně poklesly, udrželo se hornictví v Nových Hamrech až do 60. let 19. století. Kromě hornictví se obyvatelé živili dřevařstvím, chovem dobytka a paličkováním krajek. Ve 2. polovině 19. století se v Nových Hamrech rozšířila domácí výroba jemných krajek, plechových pocínovaných lžící a perleťových knoflíků. Byla zřízena nová šindelárna a velkopila. Obcí prochází cyklostezka, která se z jedné strany napojuje na Nejdek, Novou Roli a Karlovy Vary a ze strany druhé na obce Potůčky, Pernink, Boží Dar a Loučnou. Nové hamry vzhledem ke svému umístění v lesnaté a hornaté krajině je vyhledávaným turistickým místem českých i zahraničních turistů. Jsou zde dobré ubytovací podmínky a kvalitní zázemí pro letní i zimní sporty. Na místních svazcích jsou čtyři lyžařské sjezdovky a v okolí vesnice jsou krásné trasy pro letní turistiku i zimní běžecké výlety napojené dvěma turistickými přechody na německé trasy.

Popis znaku: Na polceném červeno-modrém štítu jsou dva buchary hamrů položeny nad vlnitý pruh v patě štítu, vše stříbrné.

Pamětihodnosti: kostel sv. Jana Nepomuckého z roku 1789, boží muka u kostela, dům čp. 78, barokní kaplička v horní části obce, několik kovaných a litých železných krucifixů,  ruiny bývalé sklárny Soví Huť na Dvorském vrchu.

 

 

Ostrov

OSTROV

Okres Karlovy Vary. Kraj Karlovarský.

Do r. 1945 také Schlackenwerth. Nejstarší písemná zmínka o Ostrově (Zlawcowerde) je v listině krále Přemysla Otakara I, z roku 1207. Obsah listiny byl zpochybněn, nikoliv však existence tohoto osídlení. V letech 1224-1226 vznikla nejstarší a dosud zachovaná historická památka města, kostel sv. Jakuba v pozdně románském a gotickém slohu na dnešním hřbitově. Původní, zřejmě trhová ves byla pojmenována po svém zakladateli, Slavkovi z významného rodu Hrabišiců. Dne 18. srpna 1331 udělil král Jan Lucemburský Ostrovským významné privilegium, v němž se poprvé objevuje označení Ostrova už jako královského města: „měšťané našeho města Ostrova“. V roce 1352 přikázal Karel IV. kupcům používat do Prahy cestu přes Ostrov. Důsledkem této a řady dalších, českými panovníky udělených výsad, byl příznivý hospodářský rozvoj města. V roce 1434 zastavil císař Zikmund Kašparu Šlikovi a jeho dědicům panství Ostrov a Hroznětín. V roce 1557 Šlikové získali panství do dědičného vlastnictví. Ostrov byl v té době městem zemědělců a řemeslníků, vynikalo především pivovarnictví. Koncem 16. století zbohatli Ostrovští natolik, že v roce 1603 mohli celé panství zakoupit a sami spravovat. Rudolf II. propůjčil městu nový znak a právo pečetit červeným voskem. Pro účast na stavovském .povstání v r. 1618 bylo Ostrovským panství vyvlastněno a roku 1625 je trvale získal sasko-lauenburský vévoda Julius Jindřich. Za vlády vévodů sasko-lauenburských a od roku 1690 markrabat bádenských (1625-1789) vznikla v Ostrově řada barokních staveb a uměleckých děl dodnes zachovaných. V 19. století dostali ostrovské panství Habsburkové - velkovévodové toskánští (1811-1918). Toto století znamenalo i v Ostrově rozvoj živnostenské činnosti a počátky průmyslu. Od samého začátku století tu působila huť Eleonora, která zpracovávala železnou rudu z Krušných hor. Roku 1873 byla založena porcelánka Pfeiffer a Löwenstein, která v první třetině 20. století produkovala velmi kvalitní porcelán. Její specialitou byl luxusní, hotelový a ohnivzdorný porcelán. Nádobím značky PULS byly vybaveny přední hotely v celé Evropě i v zámoří. V roce 1852 byla postavena silnice z Ostrova do Klášterce, Kadaně a Teplic. Od roku 1871 je v provozu železniční trať z Chomutova přes Ostrov a Karlovy Vary do Chebu. Na konci 19. století v Ostrově byla šestitřídní škola,: špitál; pošta (poštovní úřad byl zřízen v roce 1837), telegraf, četnická stanice, lékárna, peněžní ústav, tři pivovary, několik mlýnů. Od roku 1871 je v provozu železniční trať z Chomutova přes Ostrov a Karlovy Vary do Chebu. V roce 1930 bylo v Ostrově 2955 obyvatel. Z toho 2770 Němců; 182 Čechů a 3 cizinci. V roce 1938 musela Ostrov opustit většina českých rodin, dne 5. října obsadila Ostrov německá armáda. Po skončení války byli odsunuti němečtí obyvatelé. Poválečné období znamenalo pro Ostrov převratnou změnu. Původně malé zemědělské městečko se v rozmezí jednoho desetiletí rozrostlo o veliké sídliště pro horníky a zaměstnance uranových dolů v Jáchymově. Stalo se ukázkou stavebního stylu 50. let 20. století. Ostrov svým návštěvníkům nabízí dobré předpoklady pro letní i zimní turistiku i řadu kulturních programů, přesahujících rámec regionu.

Popis znaku: Na modrém štítě je stříbrný, z pěti věží sestávající hrad. Střední věž je největší a vystupuje dopředu, krajní vystupují jen málo. Všechny věže mají nízký sokl. Ve střední, širší věži je brána, nad ní dvě štěrbiny pro řetěz padajícího mostu a v patře křížem dělené okno; vrcholí cimbuřím o čtyřech stínkách. V bráně, uvnitř zlatě malované, je doprava nakloněný červený štítek s českým dvouocasým doprava obráceným lvem s korunou na hlavě, nad ním je kolčí helm s červeno-bílou točenicí a s černým, osmnácti stříbrnými cetkami (srdíčka, třikrát šest) ověšeným křídlem v klenotu. Pokryvadla jsou červeno-bílá. Obě věže po stranách střední jsou užší, mají v přízemí po jedné malé brance a v poschodí po jednom velkém polokruhově zaklenutém okně a vrcholí dvěma stinkami cimbuří. Krajní věže mají v přízemí zlatě malovanou branku, v dolním poschodí dvě malá okna, v horním dvě větší okna a vrcholí třemi stínkami cimbuří. Všechny věže vrcholí červenými střechami se zlatými makovicemi; nad střední věží má střecha tři špice s makovicemi, nad sousedními po jedné. Přitom je střecha střední věže nejvyšší a u ostatních klesá výška směrem k okraji štítu. Po krajních věžích šplhají při okraji štítu ve výši patra dvě červené veverky s bílým břichem a zvednutými ohony.

Pamětihodnosti: historické jádro města vyhlášeno r. 1992 Městskou památkovou zónou. Kostel sv. Jakuba Většího na hřbitově (vysvěcen údajně r. 1226), farní kostel sv. Michaela (konec 13. stol., přestavby v 16.-17. stol., interiér barokizován v 18. stol.), radnice na Starém náměstí (renesanční dispozice, na místě středověkého objektu, řada přestaveb, současný stav po požáru r. 1866, rekonstruována v letech 1994-97), areál zámku, t.č. střední průmyslová škola (2. pol. 17. stol., pozdější přestavby), zámecký park (17.-18. stol. manýristická a barokní dispozice, v 19. stol. přebudován v přírodním stylu), areál kláštera piaristů (pohřební kaple sasko-lauenburská vysvěcena r. 1663, konvent r. 1666-74, kostel P. Marie r. 1666-74, kaple sv. Floriána r. 1692-93, Einsiedelnská kaple r. 1709-10, letohrádek v zámeckém parku, t.č. pobočka Galerie umění Karlovy Vary (1674-83).

 

 

Pernink

PERNINK

Okres Karlovy Vary. Kraj Karlovarský.

Až do r. 1848 panství Ostrov nad Ohří, kraj Loketský. V německých análech Bärringen, Peringer, Beringer, Perniger, Peringa, Pärringen.

Obec leží v údolí Bílé Bystřice uprostřed západních Krušných hor, 830 m  n. m. (nádraží leží 903,45 m n. m.). Založení Perninku se spojuje s datem 19. listopadu 1532, kdy hrabě Jindřich Šlik, majitel tohoto území, přiznal obci její městský charakter. Avšak již předtím zde byla hornická osada založená saskými horníky, kteří se přistěhovali ze sousedního Schwarzenbergu, protože tamní doly byly zaplaveny povodněmi. Další Šlik, Jáchym, který zdědil toto panství, přiznal obci městská privilegia v roce 1559. S dolováním stříbra, cínu a kobaltu je spojen i medvěd v městském znaku, který dle pověsti vyhrabal ušlechtilou rudu. Tato šelma se vyskytuje i v názvu obce - Bärringen. Současně s hornictvím se velice rozšířilo paličkování krajek, první záznamy jsou z r. 1611. Od poloviny 19. století se zde uplatnila textilní výroba a pletení punčoch. Okolní lesy byly od počátků osídlení hlavním základem pro zpracování dřeva, což trvá dodnes. Pernink nabízí nespočet možností pro zimní i letní výlety spojené se sběrem darů lesa. K dispozici je zhruba 500 lůžek a pět lyžařských vleků. Turistickou zajímavostí jsou bloky rozpadlé žuly - tzv. Dračí skála se zachovalým horským rašeliništěm v jejich blízkosti zvaným „Oceán“, státní přírodní rezervace.

Popis znaku: Štít polcený, vpravo červený, vlevo zlatý. Uprostřed, přímo na dělící čáře, je štíhlá stříbrná věž, zvaná okrouhlice, se dvěma okny vedle sebe v poněkud širším přízemí, jednou střílnou nad ním a dvěma okny pod cimbuřím o třech stínkách. Pod věží je štítek se šlikovským erbem: štít rozdělený stříbrnou špicí v červeném poli, v každém poli je po jednom prstenu. Po pravé straně věže jsou v červeném poli nahoře zkřížená hornická kladiva stříbrná s hnědými topůrky, dole je zkřížený hornický špičák s rýžovacími hráběmi přirozených barev. Po levé straně ve zlatém poli šplhá hnědý medvěd na věž.

Pamětihodnosti: perninský viadukt, hrázděný dům čp. 7, kostel Nejsvětější Trojice z roku 1716, kontribučenská sýpka, dvě sochy Ježíše Krista, misijní kříž s korpusem.

 

 

Přebuz

PŘEBUZ

Okres Sokolov. Kraj Karlovarský.

R. 1848 panství Jindřichovice, kraj Loketský. V latinských textech Fribusium; v německých Fribus, Friebes, Friebus, Frübus, Frühbuss.

Sídliště, založené horníky asi kolem r. 1500, bylo povýšeno na městečko Viktorinem Šlikem z Holejče asi v r. 1553. Znak dostalo městečko teprve r. 1672 od Jana  Hartwiga, hraběte  z Nostic. Má také podobu nosticovského znaku, na který je vložen štítek s hornickými kladivy.

Popis znaku: Štít modro-stříbrně čtvrcený. V prvním poli je zlatý půlměsíc položený hroty vzhůru a z něho vyrůstají dva kančí zuby špičkami od sebe odkloněné a stříbrně a červeně šachované. V druhém poli je černé křídlo orlí, péry doleva obrácené, se zlatým břevnem uprostřed. Přímo na poltící čáře je velká, i do dolních polí sahající kotva, malovaná ve střídavých barvách štítu. Pod kotvou v dolní třetině štítu je položen štítek červené barvy a na něm jsou zkřížená stříbrná hornická kladiva se zlatými topůrky, mlátek doleva navrch. Kolem štítku jsou rozviliny červeno-stříbrných fafrnochů.

Pamětihodnosti: přírodní rezervace „Velké a malé jeřábí jezero“, „Velký a malý močál“, kostel sv. Bartoloměje z r. 1578.

 

 

Skalná

SKALNÁ

Okres Cheb. Kraj Karlovarský.

R. 1848 panství Horní a Dolní Vildštejn, kraj Loketský. V německých textech Wildstein.

Město Skalná vzniklo pod starým románským hradem Vildštejn, založeným rodem Nothaftů z Chebu. První zmínky o hradu jsou z roku 1166. Písemná zmínka o Vildštejně je z roku 1224, kdy valdsaský opat Erhard mluví o výkupu desátků od Gerolda z Vildštejna. V roce 1225 se objevuje jako svědek na listině o urovnání sporů o panství v Elsterbergu Albert Nothaft z Vildštejna. Jiný člen tohoto rodu vystupuje jako svědek v roce 1251 na listině českého krále Václava I. o valdsaském patronátu nad kostelem v Plané. Staletá historie Vildštejna, od roku 1865 městys, byla korunována povýšením na město v prosinci 1905 díky vzmáhajícímu se průmyslu císařem Františkem Josefem I. Staletá historie Vildštejna od roku 1950 Skalná je spjata s významnými šlechtickými rody Nothaftů, Rábů, Ramsbergů, Frankengrünerů, Šliků, Wirspergů, Trautenbergů, Helmfeldů a Wolkensteinů. Již v 16. století se zde rozšiřuje řemeslná výroba, zvláštní rozvoj zaznamenala ruční výroba papíru, výroba kamenin a hrnčířství, což přineslo obci značný rozmach. Později se zde nacházejí keramické jíly a tento průmysl těžby surových jílů přetrvává dodnes. Jíly se vyváží do mnoha zemí Evropy. Výrobky z tohoto materiálu jsou velmi žádané prakticky v celém světě. Skalná svou polohou je ideálním východiskem výletů za přírodními krásami. Pouze 6 km od města se nachází přírodní rezervace SOOS, sousedící s částí Kateřina. Zde lze nalézt mnoho minerálních pramenů a zajímavé úkazy doznívající sopečné činnosti - mofety, připomínající skutečně malé sopky. Kromě unikátních geologických jevů se zde nachází pozoruhodná květena a ptactvo. Za historickými památkami lze vyjet do města Chebu, kde centrum města a hradu vhodně doplňuje Chebské muzeum. Pouhých 5 km dělí město Skalná od vyhlášených Františkových Lázní, které navrací zdraví lázeňským pacientům. Dne 30.10.2000 přijalo zastupitelstvo města obecně závaznou vyhlášku o používání městské symboliky. Městskými symboly jsou městský znak, městské barvy odvozené od znaku, městský prapor (schválený ministerstvem vnitra 2. ledna 1936) a pečetidlo města vytvořené v roce 2000. Pečetidlo vzniklo ve spolupráci plzeňského heraldika PhDr. Jana Pelanta CSc. a ak. mal. Vladimíra Havlice. Dále městská razítka jsou odvozená od pečetidla. Vyhláška byla přijmuta u příležitosti 95. let povýšení Vildštejna z městyse na město rozhodnutím císaře Františka Josefa I. ze dne 5. prosince 1905.

Popis znaku: Štít je dělený. V horní modré polovině je vyobrazena na skále stříbrná dvouposchoďová budova vildštejnského hradu s červenou střechou. Dolní polovina štítu je červená a v ní znak Nothaftů - zakladatelů Vildštejna, tj. stříbrný štít s černým břevnem uprostřed a na štítu turnajská přilba se zlatou korunou a rozevlátými černostříbrnými přikrývadly.

Pamětihodnosti: hrad Vildštejn vybudovaný na přelomu 12. a 13. století v románském stylu jako vodní hrad, na kterém se do dnes zachovaly všechny prvky štaufské hradní architektury. Vlastní hrad patří k nejstarším kamenným hradům v Čechách, byl založen jako ministeriální hrad příslušný stavebně i správně k chebské falci Fridricha Barbarossy. Další dominantou Skalné je barokní kostel svatého Jana Křtitele z roku 1705, který byl postaven na místě starého farního kostela, původně gotická stavba vzpomínaná v roce 1298. V západní části města je hřbitov s kostelem svatého Šebestiána, původně gotickým, později přestavěným, klenba žebrová z druhé poloviny 15. století.

 

 

Teplá

TEPLÁ

Okres Karlovy Vary. Kraj Karlovarský.

R. 1848 panství kláštera v Teplé, kraj Plzeňský. V latinských textech Tepla; v německých Tepl, Tepla, Töppl.

Město dostalo své jméno od říčky Teplé, která byla oteplována karlovarskými prameny. Z roku 1197 se dochovalo pět listin dokládajících existenci kláštera a Teplé. Koncem poloviny 13. stol. se Teplá rozrostla na trhovou ves a tak ji také potvrzuje roku 1273 ochranné privilegium papeže Řehoře X. Za Václava II., který klášteru přál, nastalo období rozkvětu a trvalo i v následujícím 14. století. 17. července 1385 byla Teplá opatem Bohušem z Otošic povýšena na město. Město se nevyhnulo husitským válkám. Koncem 16. století převládalo v Teplé německé obyvatelstvo. V letech 1689-1721 byla provedena barokní přestavba kláštera. K dalším památkám tohoto období patří kostel Nejsvětější Trojice od téhož stavitele. Opat Kryštof Heřman, hrabě Trautmannsdorf, roku 1767 vrátil občanům všechna práva včetně práva vařit pivo. Po roce 1848 město dostalo vlastní samosprávu. Roku 1850 byl v Teplé zřízen soudní okres. . Vyhlášení československého státu vyvolalo ve zdejších Němcích velký odpor. Jedním z nejvýznamnějších občanů tohoto města byl knihovník a archivář F. Klimeš, který obohatil knihovnu o díla českých i slovenských autorů a zval do Teplé představitele české kultury, jako byli František Palacký, Karel Jaromír Erben a Pavel Josef Šafařík.

Popis znaku: Na zlatém štítě jsou tři páry jeleních parohů černé barvy o pěti špicích, dva nahoře, jeden dole. Nad štítem je zlatá koruna.

Pamětihodnosti: Klášter Teplá s historickou knihovnou.

 

 

Sokolov

Historie Sokolova

 

Vítáme vás v Sokolově, ve městě, které si možná většina z vás spojí s těžbou hnědého uhlí. Až při bližším poznání zjistíte, že je to město s řadou památek, parky a krásnou okolní přírodou Krušných hor a Slavkovského lesa.

 

První písemná zmínka pochází ze 13. dubna 1279, ale osídlení je podstatně starší. Falkenau – Falknov (původní název osady se používal až do r. 1948) leží na soutoku řek Ohře a Svatavy. Dalším vodním tokem, který protíná město je Lobezský potok. Úrodná půda kolem řeky Ohře již předtím přilákala slovanské obyvatelstvo, které se věnovalo především zemědělství a založilo zde několik osad. Během německé kolonizace se osídlení rozšířilo i do klimaticky méně příznivých oblastí, začala vznikat první městečka a rozvíjela se řemesla a hornictví.

 

Počátky městečka jsou spojeny s rodem Nothaftů, které později vystřídali Šlikové. Loketsko a Sokolovsko získal Kašpar Šlik v roce 1435 jako odměnu za finanční pomoc císaři Zikmundovi během husitských válek. Šlikové nechali na základech původní kruhové tvrze postavit nejdříve kamenný hrádek téměř čtvercového půdorysu, který byl v 16. století přestavěn na zámek. Po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 byl majetek Šlikům zkonfiskován a v roce 1622 jej získali Nosticové. Během třicetileté války bylo město i zámek několikrát zpustošeno a vypáleno. K obnově města i zámku došlo za Jana Hartvíka Nostice v 60. letech 17. století.

 

V 18. století nastal velký rozmach městských řemesel a také chmelařství. Jen v bezprostřední blízkosti města byly chmelnice na ploše více než 100 hektarů. Tuto úspěšnou éru připomínají také chmelové úponky vytesané na kašně z počátku 18. stol se sochou sokolníka Sebastiána – legendárního zakladatele města, kterou najdeme na Starém náměstí. Konec 18. století přinesl odklon od zemědělské tradice, kterou nahradilo dobývání a využívání hnědého uhlí. Poslední chmelnice zanikla v roce 1880. Nová průmyslová éra Sokolova je spojena s postavou Johanna Davida Starcka, který se zasloužil nejen o zakládání dolových podniků, ale také skláren, chemických a keramických provozů.

 

Slibný rozvoj města ve 2. polovině 19. století zbrzdily dva velké požáry v letech 1873 a 1874, která ale zároveň nastartovaly velkou stavební horečku v následujícím období. Další pohromy se městu vyhýbaly až do roku 1945, kdy byla v dubnu velká část zástavby zničena při náletu spojeneckého letectva. Negativně do dalšího vývoje zasáhl také odsun německého obyvatelstva a následující neuvážené demolice původní zástavby.  I přesto se pro další generace zachovala řada pamětihodností, jak v Sokolově, tak v jeho okolí.

 

Popis znaku: Na stříbrném štítě stojí na zeleném trojvrší sokol v přirozených barvách, tedy šedohnědý, s křídly k letu pozvednutými. Zbroj má zlatou, jazyk rovněž. Na levé noze má zlatý kroužek s rolničkou.

Pamětihodnosti: klášter kapucínů, kaple Nejsvětější Trojice, historická radnice čp. 129/32, kostel sv. Jakuba Většího, evangelický kostel, empírový zámek, mariánský sloup, kašna se sokolníkem, socha sv. Jana Nepomuckého, sousoší sv. Jana Nepomuckého s anděly, Hornický dům, historická kašna na Starém náměstí.

 

 

Toužim

TOUŽIM

Okres Karlovy Vary. Kraj Karlovarský.

R. 1848 panství Toužim, kraj Loketský. V latinských textech Theysingia; v německých Tussin, Tuzyn, Teussee, Tuzim, Tausim, Tyužym, TheusIng.

Sídliště pod hradem vzniklo snad ve 13. století. R. 1469 bylo povýšeno na opevněné městečko, a to přenesením práv vypáleného městečka Útviny. Privilegiem z 5. ledna 1478 dal král Vladislav II. na žádost Jana mladšího Vřesovce z Vřesovic městečku znak, a to modrý štít, v němž bylo ozbrojené rámě držící červené srdce. Přitom se v listině Toužim označuje jako „civitas“ a je i nadále označována jako město. V devadesátých letech měl Toužim Jindřich z Plavna, který získal pro město 22. února 1500 od krále Vladislava II. právo k polepšení znaku. Proto se na pečetidle z této doby objevuje již dělený štít, do jehož horního pole je vložen lev z erbu pánů z Plavna, v dolním poli je pak starý znak z r. 1478. Teprve v 19. století se nepochopením přidává někdy lvu pánů z Plavna druhý ocas, což se nesprávně objevuje i v literatuře.

Popis znaku: Štít dělený. V horním černém poli je zlatý lev kráčející, s červenou korunou na hlavě, v dolním modrém poli je stříbrné obrněné pravé rámě a držící červené srdce.

Pamětihodnosti: Areál zámku - zahrnuje horní a dolní zámek s pivovarem, hrázděným objektem hospodářského dvorce, kočárovnou a kaplí sv. Kříže, areál farního kostela Narození Panny Marie, kaple sv. Anny, mariánský sloup na náměstí, můstek pod zámkem, Steinbachův dům čp. 51.

 

 

Valeč

VALEČ

Okres Karlovy Vary. Kraj Karlovarský.

R. 1848 panství Valeč, kraj Loketský. V německých textech Waltsch.

Jméno Valeč pochází z názvu Válek, původně snad Valentin a vyskytuje se v 1. pol. 13. století. První doložená písemná zpráva o Valči pochází z r. 1358 a v knize potvrzuje do funkce nového faráře na uprázdněné místo. Pod umírněným husitským rytířem Jakubem z Vřesovic byla farní obec v r. 1514 povýšena na městečko králem Vladislavem Jagellonským.

Popis znaku: Na červeném štítě stojí stříbrná brána z kvádrů budovaná, se třemi stínkami cimbuří a spuštěnou zlatou mříží.

Pamětihodnosti: zámek Valeč, zámecký park, zámek s kostelem Nejsvětější Trojice, farní kostel Narození sv. Jana Křtitele, Dům zámeckých kaplanů, městská památková zóna, sochy z dílny Matiáše Brauna.

 

 

Útvina

ÚTVINA

Okres Karlovy Vary. Kraj Karlovarský.

První písemná zmínka se vyskytuje v listině krále Václava IV., vydané v Praze 22. 12. 1387, v níž je Útvina označena jménem Utwein. Ve 2. pol. 14. století se Útvina stává živým rušným místem a roste její význam. Vysazením Útviny na město získali její obyvatelé „městské právo“, které jim především zajišťovalo větší míru samosprávy ve všech oblastech života. Bojů mezi králem Jiřím z Poděbrad a jeho stoupenci proti Zelenohorské jednotě v severozápadních čechách využila silná vojenská jednotka hradu Bečov a vtrhla na sousední toužimské panství. Neopevněná a nechráněná Útvina se stala snadnou kořistí. Město bylo vypleněno a nakonec vypáleno. Útvinští měšťané se tehdy rozhodli obrátit na svou zástavní vrchnost, Jana II. z Vřesovic o svolení založit nové město u nedalekého hradu Toužimi a ta jim u krále Jiřího z Poděbrad vymohla potřebné svolení. Na Janovu prosbu pak král Jiří vydal 8. července 1469 příslušné privilegium. Do nově založeného města Toužimi si útvinští měšťané přenesli veškerá městská práva včetně znaku města Útviny a navíc dostali právo nové - hradební. Po částečném uklidnění poměrů v Čechách se část útvinské obce vrací zpět do Útviny. Mezi obcemi dochází ke sporu o městská privilegia. To byl patrně důvod, proč Jan II. z Vřesovic vymohl u krále Vladislava Jagelonského 5. ledna 1478 privilegium na nový městský znak pro toužimské. Tento nový městský znak tak nahradil dosud užívaný znak Útviny, který se pak vrátil zpět do obnovené Útviny. Toto období výrazně ovlivnilo další vývoj Útviny, která pak již nikdy nedosáhla svého někdejšího významu a rozvoje.

Popis znaku: Na zlatém štítě je červené srdce.

Pamětihodnosti: kostel sv. Víta, kaple sv. Floriána ve Svinově, filiální kostel sv. Bartoloměje, soubor božích muk a kříže v Přílezích.

 

 

Vintířov

VINTÍŘOV

Okres Sokolov. Kraj Karlovarský.

Historicky je  Vintířov doložen poměrně pozdě, a to až v loketském urbáři hrabat Šliků z let 1523 až 1525. Tento mimořádně bohatý dokument k dějinám celého Loketska zachycuje Vintířov nejdříve k datu 1. listopadu 1523 již jako rozvinutou poddanskou ves v držení Sebastiána Thüssela z Daltitz, příslušníka rodu nižší šlechty sídlícího v Novém Sedle. Zřejmě již do roku 1550, kdy se s Vintířovem v thüsselovském majetku nesetkáváme, přešli zdejší poddaní do přímé správy loketského panství, které získalo zprvu v roce 1562 do zástavy a posléze roku 1598 do neomezeného vlastnictví město Loket. Loketským měšťanům zkonfiskoval císař Ferdinand II. za jejich podíl na českém stavovském povstání roku 1621 rozsáhlý pozemkový majetek. Ten byl pak od roku 1623 z větší části rozprodán královskou komorou různým zájemcům. Ves Vintířov koupila jako součást lipnického statku hned na počátku rozprodeje v roce 1623 Marie Magdaléna Hertelová z Leuttersdorfu. Na samém konci třicetileté války se kraj v okolí Lokte stal dějištěm přímých vojenských akcí, do nichž se rozhořelo obléhání hradu a města trvající od roku 1646 do roku 1648. Mezi nejtíže postižené v těchto válečných útrapách patřili i vintířovští poddaní. Průlom do zemědělského charakteru obce způsobilo až intenzívní využívání bohatých ložisek nerostných surovin, kterými byly na území jejího okolí keramické hlíny a hnědé uhlí. Na základě patentu ze 7. září 1848 se i vintířovští poddaní zbavili za jisté vyrovnání všech feudálních břemen a stali se svobodnými občany, jejichž nemovité vlastnictví bylo uznáno za plnoprávné a neomezené. Ves Vintířov byla uvolněna z dosavadního správního svazku loketského městského panství. Podle zásad nové státní politické a soudní správy byla obec rovněž od tohoto roku začleněna do soudního okresu Loket, jenž se stal zprvu součástí politického okresu Karlovy Vary. V rámci dalších reorganizací politické správy byl Vintířov v období 1855 až 1868 v samostatném politickém okrese Loket, 1868 až 1913 patřil k politickému okresu Sokolov a od roku 1913 byl  opět částí politického okresu Loket. Stálý trend růstu obce se soustředil zvláště do dvou období, a sice dvacetiletí před první světovou válkou a pak první Československé republiky. Změnila se zcela sociální skladba obyvatel, v níž převládlo dělnictvo zaměstnané v dolech, porcelánkách a ještě dalších průmyslových provozech v obci a okolí a rozšířila se i skupina řemeslných a obchodních živnostníků. Ekonomický rozmach vytvořil v celé oblasti velké pracovní příležitosti, které sem přivedly nové obyvatelstvo. Zejména v době mezi dvěma světovými válkami byli to také první Češi, kteří se usídlili ve Vintířově. Do rozvíjejícího se života obce zasáhly těžce obě světové války, které doprovázely zásadní politické změny, hluboce se dotýkající jejích obyvatel. Po druhé světové válce zůstal na území obce v provozu ze staršího období pouze jediný výrobní podnik, a to těžba a plavení kaolínu v závodě Markéta. Od 26. listopadu 1971 byly sice k obci Vintířov připojeny lokality Lipnice a Dolní Rozmyšl, ale nedošlo tím k výraznějšímu a trvalejšímu zvýšení počtu obyvatel obce.

Pamětihodnosti: kaplička z roku 1906.

Popis znaku: V černo-stříbrně polceném štítě se zelenou patou hornická kladívka opačných barev.

 

 

Žlutice

ŽLUTICE

Okres Karlovy Vary. Kraj Karlovarský.

R. 1848 panství Žlutice, kraj Loketský. V latinských textech Lutice, Zlutic; v německých Luditz, Zlutizi, Lutic.

Žlutice, město husitských tradic, bohaté historie a kulturních památek se rozkládá ve svahu nad údolím středního toku malebné říčky Střely sevřené kopci Dlouhý vrch, Hlínovec a Nevděk v blízkém sousedství majestátního vrchu Vladaře. Bylo založeno asi během slovanské kolonizace, jako obchodní stanice na důležité cestě z Prahy do Chebu. První písemná zmínka o Žluticích pochází z roku 1186, kdy měly být majetkem kladrubského kláštera. V období Karla IV. již měly Žlutice organizovanou městskou správu, která vydávala listiny a vedla městské knihy. Hospodářsky se město opíralo o obchod se solí a plátenictví. Během husitských válek jsou Žlutice a okolí opakovaně svědky vojenských šarvátek. Největšího rozmachu dosahuje město v období renesance po r. 1515. V této době vzniká ve Žluticích jedno z nejkrásnějších děl iluminátorského umění 16. století, Žlutický kancionál, jehož faksimile je uložena v městském muzeu. Po třicetileté válce dochází v průběhu 17. a 18. století k postupné germanizaci. Období rozkvětu ukončil velký požár v r. 1761. Význam Žlutic opět stoupl poté, co se staly sídlem soudního a politického okresu (1850 - 1948) a po vybudování železnice (1897).

Pamětihodnosti: čtvercové Velké náměstí je přirozeným centrem města. Historické jádro se zbytky gotického opevnění a několikapatrovými zpřístupněnými podzemními sklepy je památkovou zónou. Ve středu náměstí je sloup Nejsvětější Trojice. Z dolní části náměstí se prochází nejživější ulicí ke kostelu sv. Petra a Pavla, který patří k nejcennějším stavebním památkám Karlovarska.

Popis znaku: Štít černo-zlatě polcený. Přímo na dělící čáře stojí od spodu až téměř k hornímu okraji sahající stříbrná věž. Je okrouhlá, stojí na širším, dvakrát odstupňovaném a dole šikmém, resp. kosmém soklu, dvoupatrová a dělená na výšku dvěma římsami. V obou patrech má po jednom polokruhem zaklenutém malém okénku. Věž vrcholí širším cimbuřím o pěti stínkách. V pravé polovině štítu stojí doleva obrácený a předními tlapami věže se dotýkající zlatý lev s červeným jazykem a dvojitým ocasem. V levém poli štítu stojí svisle černé dřevěné hrábě se šesti špicemi.

 

 

Aš

 

Aš

Do roku 1000 patřilo ašské území do takzvaného regia Slavorum[4] (z latiny: země Slovanů). Aš byla pravděpodobně založena v 11. nebo 12. století.[5][4]

V roce 1270[5] získal ašský kostel řád německých rytířů. Je to také první zaznamenaná zmínka o Aši. Město samotné, je v historických pramenech zmíněno o něco později, v roce 1281[5], kdy bylo zastaveno římským králem Rudolfem Habsburským fojtu Jindřichovi z Plavna. V roce 1331 byla Aš a město Selb zastaveno králem Janem Lucemburským znovu pánům z Plavna, zbytek Ašska potom pánům z Neuberga. Plavenští si na Mikulově vybudovali vedlejší sídlo. Neubergové chtěli pravděpodobně mezi lety 1335 až 1355 oddělit Aš od Chebska[6], protože Chebští páni se dožadovali krále Jana Lucemburského privilegií, podle nichž by k tomuto dojít nemohlo. Kolem roku 1400 odkoupili celé Ašsko od pánů z Plavna Zedtwitzové. V roce 1422 došlo k tomu, čeho se Chebští obávali. Císař Zikmund předal celé Ašsko Zedtwitzům jako mužské léno, čímž bylo definitivně Ašsko odděleno od Chebska[6], a stalo se fakticky autonomií.[6] Zedtwitzové poté ovládali Ašsko po více jak dalších 500 let.

V 16. století provedli Zedtwitzové na Ašsku reformaci, luteránství se stalo dominantní konfesí. Roku 1629 bylo Ašsko obsazeno císařskými vojsky a zdejší evangeličtí duchovní byli vyhnáni. Avšak vzhledem k zvláštnímu postavení Ašska potvrdil Vestfálský mír Ašsko jako protestantské území, nebyla zde provedena rekatolizace, takže Ašsko zůstalo jediným českým územím, kde byl protestantismus nejen povoleným, ale dokonce výhradním náboženstvím, zůstal jím i po té, co část rodiny Zedtwitzů přestoupila ke katolicismu.

V roce 1775 bylo Ašsko definitivně připojeno k Čechám[6], resp. k Rakousku -Uhersku. To díky tzv. Temperamentním bodům, které vydala Marie Terezie. Tato listina měla původně usnadnit politickou a soudní správu na Ašsku, ale Zedtwitzům také zaručila ochranu, vlastní soudní aparát, osvobození od daní a svobodu vyznání.[6] Toleranční patent z roku 1781 se na Ašsko vztahoval v tom smyslu, že zaručil toleranci katolické menšině.

Textilní průmysl v regionu rychle sílil, a koncem 18. století se z Aše stalo průmyslové centrum.[7][6]

Roku 1814 vypukl v Aši velký požár, který zasáhl oba vrchy podél hlavní cesty; Mikulášský i Radniční. Požár zničil celé zámecké sídlo Zedtwitzů, historickou radnici, a vzal sebou 167 domů, a dalších 80 staveb mezi těmito vrchy.

V roce 1834 byl v Aši vyroben první Jacquardův tkalcovský stroj. V té době žilo v Aši už přes 6000 tkalců.[7] O třicet let později, roku 1864 v Aši vznikla první mechanická tkalcovna v Rakousku-Uhersku. V květnu roku 1877 došlo k velké stávce v textilní výrobě. Ta skončila střelbou a smrtí jednoho z dělníků.[7] V roce 1880 se Aš se svými třinácti tisíci obyvateli stála desátým největším českým městem. 2. srpna 1872 je Aš právně povýšena z městyse na město.[5]
[editovat] 20. století

Památky

I když se Aš řadí mezi ty starší města, nezachovalo se zde moc památek. Nejcenější památkou byl kostel Nejsvětější Trojice, který byl zničen při požáru v roce 1960. O něco později, v 70. letech 20. století byla udělána osudová chyba, a téměř všechny historické domy na hlavním, Goethově náměstí, včetně takzvaného ašského špalíčku byly strženy. Jejich místa zaplnila většinou panelová výstavba.
[editovat] Stavby
Budova radnice     Budova radnice byla jako barokní stavba postavena v roce 1733. V roce 1814 však vyhořela, a v roce 1816 byla znovu postavena podle původních plánu. Později bylo přistavěno další patro. Ve 20. století prošla kompletní rekonstrukcí. Bývala zde knihovna. Od roku 2003 se budova stala opět městskou radnicí.
Kostel Ašské muzeum     Ašské muzeum bylo založeno v roce 1892, a nyní sídlí v budově v Mikulášské ulici, která byla postavena jako zámek Zedtwitzů. Zde je také možné zhlédnout v Evropě ojedinělou sbírku 25 000 párů rukavic. Ašské muzeum také vede celostátní evidenci smírčích křížu, kterých se na Ašsku také několik nachází.
Kostel sv. Mikuláše     Kostel sv. Mikuláše je pseudorenesanční římskokatolický kostel, který byl dostavěn v roce 1871. Nahradil původní kostel sv. Mikuláše, který byl původně postaven jako součást zaniklého sídla Zedtwitzů v Aši, a který již od poloviny 19. století nevyhovoval svou velikostí.
Rozhledna na Háji     Rozhledna na vrchu Háj nebo také Ašská rozhledna byla vystavěna v letech 1902-1903 podle plánů architekta Wilhelma Kreise, slavného autora Bismarckových sloupů. Rozhledna je 36 metrů vysoká. Je dominantou a symbolem města a hojně turisty navštěvovanou destinací.

* Hasičská zbrojnice z roku 1930, projektovaná architektem Emilem Röslerem je od roku 2009 zařazena mezi kulturní památky. Stavba je unikátní svými interiéry, hlavně dveřními a okeními výplněmi, dlažbou a kováním.

* Salva Guardia je kamenný reliéf s císařskými symboly, kterým císařství osvobodilo Aš od nutného ubytování vojáků a ničení města. Nyní se nachází v ašském muzeu.

* Evangelický kostel Nejsvětější Trojice byl asi nejvýznamnější památkou Aše. Byl stavěn v letech 1747-1749 pro 2,500 lidí. Ašský dobrodinec Gustav Geipel do kostela zakoupil největší varhanní systém v tehdejších západních Čechách. Bohužel, kostel kompletně vyhořel při rekonstrukci v roce 1960. Zbytky byly později strženy. V roce 2003 bylo na místě kde stál založeno pietní místo.

[editovat] Pomníky a památníky
Restaurovaný Lutherův památník v sousedství ašské radnice, jediný svého druhu v České republice (2008)

Hlavní článek: Památníky v Aši

* Pomník J.W.Goetha postavený v roce 1932. Jeho autorem je Johannes Watzal. Nachází se na Goethově náměstí.
* Pomník Dr. Martina Luthera byl postaven v roce 1883. Je to jediný Lutherův památník v Čechách. Jeho autorem je architekt J. Rössner.
* Památník obětem válek mezi lety 1848 a 1869 se nachází na ašském hřbitově. Má tvar obelisku umístěného na podstavci se jmény obětí. Dříve byl součástí většího památníku, společně s památníkem obětem 1. světové války.
* Památník obětem 2. světové války se nachází také na ašském hřbitově a také má tvar obelisku.
* Památník sovětským vojákům, kteří pomáhali osvobozovat ašské pohraničí, se také nachází na ašském hřbitově.
* Benešův památník se nachází na Okružní ulici, před budovou základní školy.
* Památník osvobození Aše americkou armádou stojí na hranici Masarykova náměstí a Sadů míru.
* Geipelův památník. Gustav Geipel byl ašský předválečný měšťan, průmyslník a dobrodinec, který daroval městu velkou spoustu pozemků a peněz na jejich úpravy. Památník byl odhalen na Okružní ulici v roce 1924.
* Památník Theodora Körnera z roku 1913 se nachází v lesoparku pod rozhlednou.
* Památník Friedricha Ludwiga Jahna se nachází v lesoparku pod rozhlednou.
* Pamětní deska Robertu Schumannovi je umístěna na ašské hudební škole

 

 

Bublava

Bublava – znak

Bublava

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1601.

Nad obcí v nadmořské výšce 802 m na vrcholu Olověný vrch (něm. Bleiberg) je dřevěná rozhledna s restaurací. Pod vrcholem je lyžařský areál s několika vleky a sjezdové tratě různé obtížnosti. V okolí obce je i možnost běžeckého lyžování a v létě cykloturistiky.

 

 

Hory

Hory – znak

znak

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1350.

  • Smírčí kříž u Vildenavy

 

 

Stráž nad Ohří

Stráž nad Ohří

 

Obec Stráž nad Ohří byla na rozdíl od většiny ostatních vsí založena za konkrétním účelem. Tím bylo vybírání cla. Můžeme tak soudit i z názvu obce, ze kterého lze předpokládat, že celniště bylo již na samém počátku dějin obce. Stráž se v dochovaných historických pramenech poprvé objevuje v roce 1238 v přídomku jistého Swidgera de Warta. Následujících sto let pak zprávy o vsi mlčí, tato ranná doba dějin obce je nám tak zahalena tajemstvím. Samotný název obce v průběhu staletí prošel řadou změn - v roce 1238 byl používán tvar Warta, 1357 Wartha, 1488 Wartie. Český tvar Stráž se objevuje až později.

Obec Stráž nad Ohří tvoří celkem osm katastrálních vsí. Vedle samotné Stráže to jsou Boč, Korunní, Smilov, Malý Hrzín, Srní, Osvinov a Peklo. Historickými držiteli části tohoto území byli postoloprtští benediktini, kteří jej dostali od českých knížat při založení kláštera. Ti po roce 1277 (po ztrátě Klášterce nad Ohří) konsolidovali zbývající pozemkový majetek a za středisko správy zvolili ves Boč, kde založili proboštství u kostela sv. Václava a sv. Mikuláše (tento kostel byl v letech 1691 a 1789 přestavěn, nakonec však byl nadobro zbourán a nahrazen novou budovou v moderním románském slohu). Klášter měl v těchto dobách právo kácet dříví ve zdejších lesích a beze všech cel ho splavovat po Ohři až do Postoloprt. Roku 1292 vyňal král Václav II. klášterní majetek z pravomoci úředníků královského hradu Loket.

V roce 1357 Boč od kláštera získal Karel IV. výměnou za bližší Libočany a připojil celý statek, skládající se celkem z devíti vsí, k panství hradu Haunštejn (Horní Hrad). Později se majitelem tohoto hradu a sním i zmiňované části zdejšího území stal Vilém z Ilbruka, který jej získal pravděpodobně od míšeňského šlechtice Štěpána z Kobrshainu. Vilém byl s největší pravděpodovností tím, kdo nechal ještě někdy před rokem 1434 nad údolím Pekelského potoka pro obranu svého panství vybudovat hrad Himlštejn. Poté, co Vilém získal Haunštejn, na tento hrad přesídlil a na Himlštejně pak byl už jen purkrabí.

Vilém z Ilbruka oba hrady před rokem 1454 (snad již roku 1448 nebo 1449) prodal sasskému rytíři Jindřichovi z Weidenu. Od roku 1470 na hradech vládl Hylprant Satanéř z Drahovic, který měl syny Oldřicha a Václava. Po Hylprantově smrti se oba synové (kolem roku 1494) o majetek rozdělili - Oldřich dostal Haunštejn a Václav Himlštejn. Za Václavovy vlády bylo na Himlštejně přistavěno obytné stavení vedle věžovitého paláce, protože věž byla k obývání nepohodlná. Václav, který měl syny Bedřicha, Zikmunda, Jana, Oldřicha, Kryštofa, Pavla, Šťastného a Cyrila, zemřel krátce po roce 1507. Nyní se názory na to, co se stalo s jeho majetkem, rozcházejí. Podle jedné verze Himlštejn získal Oldřich, který ho před rokem 1497 přestavěl, podle druhé teorie hrad spravovali všichni synové až do roku 1515. Bedřich pak roku 1519 prodal lesy a hory směrem k Vizentálu Kašparovi Pasekovi, aby zde zakládal louky, pole a rybníky. Oldřichovi potomci prodali hornohradské panství i s Himlštejnem roku 1528 Jindřichovi Šlikovi z Holejče( Holiče).

Jindřich Šlik zemřel ještě téhož roku, kdy nabyl panství. Až do dospělosti jeho synů Kašpara a Jindřicha pak panství spravoval bratr zemřelého Jindřicha Lorenc. Před rokem 1543 se Jindřichovi dospělí synové o majetek rozdělili - Jindřich dostal Haunštejn a Kašpar Himlštejn s příslušenstvím. Kašparovou manželkou byla Alžběta z Vartemberka (Stráže). Kašpar na Himlšejně nebydlel a nedbal o jeho opravu, hrad tak během jeho vlády zpustl. Roku 1547 pak Kašpar použil oba hrady ke splacení pokuty Ferdinandu I. a uvedl je tak v manství a pod léno. K tomuto roku je Himlštejn uváděn již jako pustý.

Po Kašparovi drželi haunštejnské panství jeho synové Bedřich, Jindřich IV. a Prokop. Po dobu nezletilosti svých bratrů na panství ještě nějakou dobu hospodařil sám Bedřich. Za jeho správy král Maxmilián roku 1574 propustil Haunštejnsko a Hilmštejn s příslušenstvím z manství. Pak mezi bratry došlo k rozdělení majetku, při kterém Himlštejn i s panstvím připadl Jindřichovi. Po jeho smrti tento majetek zdědil syn Kašpar. Po dobu jeho nezletilosti však hrad opět spravoval již zmiňovaný Bedřich, který Himlštejn roku 1587 prodal spolu s poplužním dvorem u zámku a několika vesnicemi Šimonu Ungnadovi ze Suneku a na Bornsdorfu. Od něj Himlštejn nakonec roku 1592 získal Krištof z Fictumu na Klášterci nad Ohří, k jehož panství byl hrad připojen již natrvalo.

Vraťme se ale nyní zpět k samotné Stráži. Druhý záznam o vsi se vynořuje až v roce 1341 ve spojení s vybíráním cla v místě. Roku 1352 je ves uváděna jako příslušenství hradu Perštejn, patřícího v té době Bedřichovi ze Šumburka. V roce 1488 patřila část obce k panství hradu Egerberg (Lestkov) pánů z Fictumu. Také dokument z tohoto roku uvádí vybírání cla ve Stráži. V roce 1768 byl ve Stráži nad Ohří z milodarů poutníků postaven kostel sv. Michaela archanděla. Roku 1808 pak při něm byla zřízena expositura.

Dnes je Stráž nad Ohří poklidně žijící obcí. Obklopena krásnou přírodou, jíž dominuje zřícenina hradu Himlštejn, je Stráž nad Ohří ideálním místem k rekreaci a odpočinku.

 

http://www.encyklopediecr.eu/cz/e-shop/c23516/plzensky-kraj.html

nahled nahled nahled nahled nahled nahled nahled nahled nahled nahled nahled nahled nahled
01.OBCHODY-SLUŽBY 20241/0 ONLINE - INFORMACE1/1 -počasí na horách 20242.UBYTOVÁNÍ 20243. AUTOSERVIS-PNEU 20244. RESTAURACE 20245. HRADY-ZÁMKY-TVRZE7.DOVOLENÁ 20248. UBYTOVÁNÍ KRUŠNÉ HORYINFOTURISTIKA MĚSTA - západ INFOTURISTIKA MĚSTA - sever KRUŠNÉ HORY 2024města - obce črMUZEUMSEOSKI KRUŠNÉ HORY a ČRUBYTOVÁNÍ - OSTATNÍ - v ČRWEBKAMERA on-lineZ - KONTAKT A REKLAMAZAJÍMAVOSTI PRO MOTORISTYZP
Naše fotogalerie oblasti Staré pohlednice Zaregistrujte se Mapa stránek Podpořte nás Tipy na výlety
Vyhledávání
Navigace
Ubytování - restaurace Ubytování - kraje Hory - pohoří Hrady a zámkyŘeky a koupalištěInzerceGolfHotelové balíčky v ČRlázně - procedůrylevné ubytováníAGROTURISTIKAAUTOKEMP-KEMP-TÁBOŘIŠTĚINFORMACE ČESKO - KRAJE - MĚSTACYKLOTRASYvýměna odkazů - odkazy
AutobazaryNová vozidlaAutoservis - pneuservisFinance-pojištění-zastavárnaautovrakoviště - díly - ekoRELAXACE-FITTNESS-SLUŽBYZAJÍMAVÉ ZÁŽITKYOBCHODY-SLUŽBY CHOMUTOVSKOOBCHODY-SLUŽBY ÚSTECKOOBCHODY-SLUŽBY LOUNSKOOBCHODY-SLUŽBY ŽATECKOOBCHODY-SLUŽBY PODBOŘANSKOOBCHODY-SLUŽBY TEPLICKOOBCHODY-SLUŽBY MOSTECKOOBCHODY-SLUŽBY KADAŃSKOOBCHODY-SLUŽBY KLÁŠTEREC N/OOBCHODY-SLUŽBY KARLOVARSKOOBCHODY-SLUŽBY VEJPRTSKOOBCHODY-SLUŽBY SOKOLOVSKOOBCHODY-SLUŽBY CHEBSKOOBCHODY-SLUŽBY RAKOVNICKOOBCHODY-SLUŽBY LITOMĚŘICKOOBCHODY-SLUŽBY NEZAŘAZENÉOBCHODY-SLUŽBY KRUŠNÉ HORYOBCHODY-SLUŽBY HŘENSKOOBCHODY-SLUŽBY DĚČÍNOBCHODY-SLUŽBY SLANÝOBCHODY-SLUŽBY KLADNOOBCHODY-SLUŽBY PRAHARYBOLOV - LOV ZVĚŘEOBCHODY-SLUŽBY NECHRANICKOOBCHODY-SLUŽBY LITVÍNOVOBCHODY-SLUŽBY JESENICEOBCHODY-SLUŽBY KRALOVICEOBCHODY-SLUŽBY JIRKOVOBCHODY-SLUŽBY PLASYOBCHODY-SLUŽBY JÁCHYMOVOBCHODY-SLUŽBY ABERTAMYOBCHODY-SLUŽBY NOVÉ MĚSTO U JÁCHYMOVAOBCHODY-SLUŽBY MARIÁNSKÁ U JÁCHYMOVAOBCHODY-SLUŽBY Boží DarOBCHODY-SLUŽBY BÍLINAINFOCENTRA MĚSTOBCHODY-SLUŽBY DUCHCOVOBCHODY-SLUŽBY OSTROVOBCHODY-SLUŽBY PERŠTEJNOBCHODY-SLUŽBY DUDÍOBCHODY-SLUŽBY VOJKOVICEOBCHODY-SLUŽBY MOLDAVAOBCHODY-SLUŽBY KRUPKAOBCHODY-SLUŽBY PLZEŇOBCHODY-SLUŽBY KLATOVYOBCHODY-SLUŽBY TOUŽIMOBCHODY-SLUŽBY VALEČOBCHODY SLUŽBYOBCHODY-SLUŽBY DROUŽKOVICEOBCHODY-SLUŽBY LOKETOBCHODY-SLUŽBY KYSELKAOBCHODY-SLUŽBY NEJDEKOBCHODY-SLUŽBY NOVÉ HAMRYOBCHODY-SLUŽBY STRÁŽ NAD OHŘÍVODÁCI -RAFŤÁCI -ŘEKAOBCHODY-SLUŽBY OSEKOBCHODY-SLUŽBY MIKULOVwwwOBCHODY-SLUŽBY CÍNOVECOBCHODY-SLUŽBY NOVÁ VES V HORÁCHOBCHODY-SLUŽBY Nové MěstoOBCHODY-SLUŽBY BRANDOVPIVOVARY-RODINNÉ PIVOVARYOBCHODY-SLUŽBY LOMOBCHODY-SLUŽBY KOVÁŘSKÁSVATBY,OSLAVY.RAUTY.HOSTINYOBCHODY-SLUŽBY MĚDĚNECOBCHODY-SLUŽBY PETROVICEOBCHODY-SLUŽBY TISÁOBCHODY-SLUŽBY Loučná pod KlínovcemOBCHODY-SLUŽBY LAŽANYOBHODY-SLUŽBY BŘEZNO U CHOMUTOVAOBCHODY-SLUŽBY MÁLKOVOBCHODY-SLUŽBY HORNÍ BLATNÁOBCHODY-SLUŽBY LUBENECOBCHODY-SLUŽBY KRÁSNÝ DVŮROBCHODY-SLUŽBY FRANTIŠKOVY LÁZNĚOBCHODY-SLUŽBY AŠOBCHODY-SLUŽBY MARIÁNSKÉ LÁZNĚMORAVAINFO-TELEFONY

Online webkamery : ČR

In-počasí

© 2010 info-turistika.cz | Webdesign by ORSi | optimalizace PageRank.cz