SVÁTEK: Albert
ZÍTRA: Cecílie
Restaurace-Restaurant Salaš Ryžovna
Webové stránky: www.
Oblast: Západní čechy
Město: Boží Dar
Adresa: Boží Dar, Ryžovna 79 362 62 Boží Dar, Ryžovna
Cena: dle ceníku
GPS: 50.4061525N, 12.8375756E
Zobrazit na mapě
Restaurace-Restaurant Salaš Ryžovna
Boží Dar, Ryžovna 79 362 62
Boží Dar, Ryžovna
-
-
Restaurace-Restaurant
Salaš Ryžovna
-
Ryžovna 79 Boží Dar 362 62
Tel.:+420737058682
GPS:50.4061525N, 12.8375756E
Na místě bývalého Lenhartova hostince stojí přímo na křižovatce oblíbených turistických tras na půli cesty mezi Božím Darem a Horní Blatnou stylový kamenný objekt - horský restaurant Salaš Rýžovna.
Ryžovna
...jedna z nejopuštěnějších lokalit Krušných hor.
Zbytky dolů, domů a polí ohraničených kamennými zídkami je dokladem v dávném čase ohromného zápasu místních obyvatel o přežití.
Snad právě proto má toto místo tak podmanivou nostalgickou atmosféru. Nemusíte zde ale jen rozjímat. Novou éru Ryžovny představuje komfortně zařízená salaš s restaurací. Nabízíme speciality z hovězího a skopového masa vše z vlastního chovu.
-
-
Při vašich pěších, cyklistických, nebo běžkařských výletech po Krušných horách může být ideální občerstvovací zastávkou.
Restauraci Salaš Ryžovna si můžete zvolit také za cíl své cesty.
Odměnou za jeho dosažení vám budou výborné kulinářské speciality zdejší kuchyně.
Kuchyně - Domácí česká a staročeská/bez chemie/
Restaurace - nekuřácká 45 míst
venkovní posezení 24 míst
-
hotovky-minutky-speciality
BIO kuchyně
jehněčí speciality
vepřové-hovězí-jehněčí-králík
/Bio masa z vlastního chovu/
čerství pstruzi
halušky
smažený domácí sýr
Kravský-kozí-ovčí sýr a sýrové speciality z vlastního chovu a výroby
-
Telefon:
+420 737 058 682
Pokud možno od 11-16 nevolat, obsluhujeme zákazníky
-
-
Okolí
Ježíškova cesta
...na trasu se vyráží z Božího Daru od Infocentra, kde dostanete instrukce a Ježíškův zápisníček, kam si děti budou zapisovat odpovědi na jednotlivé úkoly. Cesta má 13 zastávek, každá je věnovaná jedné z postaviček Ježíškova světa. K zastávkám se dostanete pomocí ukazatelů a poznáte je podle pěkných domečků, u kterých najdete vždy nějakou atrakci, úkol a hlavně Ježíška či jeho pomocníčky. Za splnění úkolů dostanou svišti drobné dárky. Jde o cestu, která je věnována hlavně dětem a je složena ze dvou okruhů, z malého (5600m) a velkého (12 900m).
Božídarský Špičák
....je výrazná hora, nacházející se na náhorní planině Krušných hor, 3 km jihozápadně od nejvýše položeného města Česka Božího Daru, uprostřed Národní přírodní rezervace Božídarské rašeliniště. S nadmořskou výškou 1 115 metrů jde o druhou nejvyšší horu české části Krušných hor. Vrchol je zalesněný převážně smrkovými porosty, s místy vtroušenými listnáči. Více informací najdete na stránce http://www.bozidar.cz/.
Vlčí jámy
(někdy též nazývané Ledové jámy) se nacházejí na jihozápadním úbočí Blatenského vrchu a lze je navštívit v rámci trasy naučné stezky z Horní Blatné na Blatenský vrch. Jedná se o zajímavou chráněnou přírodně-technickou památku, která je pozůstatkem středověké důlní činnosti.
Vlčí jáma je dlouhá zhruba 120 metrů, široká přibližně 14 metrů a současná hloubka dosahuje 25 metrů. Vznikla zřícením stropů dolu Wofgang, který byl jedním z největších v oblasti. Blíže k Blatenskému vrchu se nachází Ledová jáma, pozůstatek dolu Jiří. Jedná se o velmi úzkou štěrbinu (místy méně než jeden metr!), na jejímž dně se v hloubce přibližně 15 metrů udržuje po celý rok tzv. jeskynní led. Do Ledové jámy je možné na vlastní nebezpečí sestoupit po kamenném schodišti, ale je nutné dávat velký pozor na kluzké schody a padající kameny!
Rotavské varhany
tato státem chráněná přírodní památka je turisty hojně navštěvovaná a lze bez nadsázky říci, že se stala symbolem Rotavy. Je dostupná z vlakové zastávky Rotava po zelené turistické značce (8 km), která prochází přes sídliště v horní Rotavě. Zde můžete také využít autobusové spojení z Kraslic nebo ze Sokolova. Zelené značení dále pokračuje na rozcestí pod turistickou základnou Sluníčko. Zde odbočíme po žluté, jejíž vrcholová odbočka končí před čedičovými Varhanami. Varhany jsou součástí třetihorního vulkanického pásma, které protíná severozápadní Čechy od severního Bavorska do Polska. Ačkoliv v této zóně najdeme desítky příkladů sloupcovité odlučnosti čediče, zvláště v oblasti Doupovských hor a Českého středohoří, jenom málokterý je tak krásný a zakomponovaný do malebné přírody jako právě rotavské Varhany.
Skály na strašidlech
skalní oblast nacházející se pod vrcholem horského hřbetu Na Strašidlech u obce Horní Blatná v Krušných horách. Lezení zde není omezeno, i když je část území chráněnou přírodní památkou Vlčí jámy. Stěny jsou vysoké od 6-25 metrů. Leze se po plotnách, spárách a jsou tu i sokolíci, kouty, komíny i krátká hřebenovka. Obtížnost cest:1-7.
Mrtvý rybník
leží uprostřed lesů přibližně tři kilometry severovýchodně od Hřebečné. Podle tmavého zbarvení vody způsobeného okolní rašelinou bývá někdy též nazýván Černý rybník. Dílo vzniklo v 16. století pro potřeby okolních dolů. Dnes je po jeho hrázi vedena červená turistická značka a též trasa zimní krušnohorské lyžařské magistrály.
Rozhledna na Klínovci
Rozhledna na Klínovci (1244 m) je nejvýš položenou rozhlednou Krušných hor. Je to 24 metrů vysoká osmiboká věž, která spatřila světlo světa roku 1884. Historie dalekých výhledů z Klínovce je však mnohem delší.
Hora Klínovec
1 244 metrů nad mořem, nejvyšší vrchol Krušných hor. Na vrcholové plošině se nachází v současnosti uzavřený hotel s 24 metrů vysokou rozhlednou a telekomunikační věž vysoká 80 metrů. Z Jáchymova vede k vrcholu lanovka. Rozhledna i hotel jsou nejstaršími a nejvýše položenými budovami v Krušných horách. Severní svahy hory jsou oblíbeným lyžařským střediskem. Více informací najdete na stránce http://www.klinovec.cz/.
Jáchymovské peklo
V oblasti Jáchymov a Horního Slavkova bylo v letech 1949 - 1953 zřízeno 18 vězeňských táborů. Velice rychle byly tyto tábory zaplněny vězni a nuceni k namáhavé vyčerpávající práci v podzemí. Sami vězni byli v řadě případů svými vězniteli utvrzováni v přesvědčení, že jsou pouze "muklové" - muži určení k likvidaci. Považuje se za prokázané, že do roku 1961 poznalo bědný život v táborech kolem 65 000 lidí. Za necelých 15 let těžby zde bylo vytěženo na 7 940 tun uranu a vyraženo 1 102,9 km chodeb. Délka stezky je zhruba 8,5 km. Vede po žluté značce běžného turistického značení. Na stezku se lze napojit z Jáchymova, od Abertamské křižovatky (po cestě směrem na Mariánskou), rekreačního střediska Eduard, od Barbory (lesní cestou sejít do údolí Eliášského potoka), z Mariánské (proti proudu Eliášského potoka). Na každém zastavení této stezky je informační tabule. Tento pěší výlet lze spojit s návštěvou Královské mincovny (nedaleko kostela sv. Jáchyma), kde je stálá expozice na téma “Pracovní tábory na Jáchymovsku”. Více informací najdete na stránce http://www.kr-karlovarsky.cz/obce/JACHYMOV/turistika/naucna/.
Naučná stezka Blatenský příkop
Blatenský příkop je v Krušných horách ojedinělý vodní kanál vybudovaný v letech 1540-44 (1554) těžařskými společnostmi z Horní Blatné, aby přiváděl vodu k důlním dílům vzdáleným od přirozených vodních toků s dostatečným průtokem. Hlavním stavitelem kanálu byl Stephan Lenk. Kanál se odpojuje od toku říčky Černá přibližně dva kilometry západně od Božího Daru. Jeho délka činí 12 kilometrů, šířka dosahuje až dva metry, ale většinou je podstatně užší. Stěny příkopu byly povětšinou vydřeveny. Aby nedocházelo ke znečišťování a zanášení kanálu, byly po jeho stranách navršeny až dvoumetrové náspy osázené stromy. V 19. století po ukončení těžby příkop pomalu zarůstal, po roce 1945 došlo k rychlému chátrání. V roce 2001 proběhla rekonstrukce Blatenského příkopu, na níž navázala pravidelná každoroční údržba. V současnosti je kanál významnou chráněnou technickou památkou. Podél Blatenského příkopu je vedena stejnojmenná naučná stezka.
Za krásou božídarských rašelinišť
Božídarské rašeliniště je národní přírodní rezervace v okresu Karlovy Vary, největší rozlohou v Krušných horách. Leží západně od města Boží Dar v nadmořské výšce 940 až 1115 metrů. Těžba rašeliny zde probíhala až do druhé světové války.
Ochrana tohoto přírodního území byla vyhlášena roku 1965 na rozloze 929,5 hektaru; chrání vrchovištní rašeliniště se smrčinami, klečí, porosty borovice blatky, břízy trpasličí, vřesovišti a loukami. Roste zde pro rašeliniště charakteristická masožravá rostlina rosnatka okrouhlolistá. Od roku 1977 územím prochází naučná stezka s délkou 3,2 km a dvanácti zastávkami. Nejvyšším bodem chráněného území je výrazný vrch Božídarský špičák. Na severním okraji rezervace odbočuje z potoka Černá 13 kilometrů dlouhý vodní kanál Blatenský vodní příkop z roku 1540, který byl nedávno obnoven za účelem odvádění povrchových vod stékajících z rašeliniště, jejichž kyselé složení by nepříznivě ovlivňovalo potok sloužící jako zdroj pitné vody. Podél potoka se nacházejí tzv. sejpy - hromady hlušiny zbylé po rýžování cínové rudy. Na nich rostou specifické druhy rostlin - mj. vřes a vzácný kociánek dvoudomý. Více informací najdete na stránkách: http://www.bozidar.cz/cz/ a http://priroda-kv.cz/lokality/krusnohorske_plato/index.php
-
Historie Rýžovna
Ryžovna - kostel sv. Václava
V dnes částečně zaniklé obci Ryžovna (původně Sejfy, Seifen), poprvé doložené v roce 1654, zpočátku nebýval žádný kostel a obyvatelé museli na bohoslužby docházet do kostela sv. Anny v Božím Daru. Ve druhé polovině 18. století byla však již byla pro věřící cesta na bohoslužby příliš dlouhá a za tuhých zim velice namáhavá, proto si zde v roce 1786 založili faru a od toho roku byly vedeny také kostelní počty. Na počátku 19. století se pak Ryžovna dočkala i vlastního kostela v pozdně barokním slohu, budovy s popisným číslem 2. Předtím se konaly pobožnosti v soukromých domech, při větších slavnostech se konaly v sále hostince Greyer. Na Wagnerově kopci (Wagnerberg, 1 060m), stávala dříve dřevěná zvonice s jedním modlitebním zvonkem. Základní kámen kostela položil soudní úředník Franz Perschke z Jáchymova. Výstavbu farního kostela postaveného jako novostavbu financoval místní náboženský fond. Stavbu, která probíhala v letech 1805-1807, vedli zednický mistr Florián Fischer a tesařský mistr Jan Bleier z Jáchymova. Kostel byl i s přilehlým hřbitovem zbořen jako jedna z posledních staveb obce v roce 1968. Před zbořením byl kostel již zpustošený, interiér kostela zničený a rozkradený.
Dnes místo bývalého kostela sv. Václava připomíná pouze pietní křížek pod dvěmi buky s červenými listy, pozůstatek hřbitova, a u nich navezené kameny a cihly z trosek kostela. Od roku 2006 zde rovněž stojí tabule shrnující osudy Ryžovny spolu s maketou kostela od Václava Beera. V roce 2007 zde byla vystavěna také kamenná mohyla, která byla na 1. ročníku Svatováclavského setkání v Ryžovně slavnostně vysvěcena.
Použitá literatura
Krčmář, L., Procházka, Z., Soukup, J. 2005 : Zničené kostely. Průvodce historií západních Čech č. 14, Domažlice, 90/93
Poche, E. a kol. 1980 : Umělecké památky Čech 3 (P-Š), Praha, 278
Schmidt, R. 1913 : Soupis památek historických a uměleckých v Království českém, XL. Politický okres Jáchymovský, Praha, 126/133
-
Ryžovna
Seifen
Text vychází ze vzpomínek pana Richarda Krause v knize Ein Stück Erzgebirge, Ein Stück Weltgeschehen.
Genius loci Ryžovny
Obec Ryžovna leží v samém srdci centrálního Krušnohoří. Jako jedna z mála je skloněna k severu, což společně s nadmořskou výškou (980„m n. m.) podtrhuje její extrémní klimatickou polohu. Katastrální území Ryžovny zahrnovalo 443 hektarů luk, 2 557 hektarů lesa a slatin, tedy celkem asi 3 000 hektarů. Lesy patřily až na několik malých ploch státu. Počet domů v centru Ryžovny společně s domy u Špičáku a s rýžovnickou částí Mysliven byl 82. Počet obyvatel centrální Ryžovny až do odsunu v letech 1945-1946 byl 430 osob.
Dnes je Ryžovna jednou z nejopuštěnějších lokalit Krušných hor. Přesto nebo právě proto je Ryžovna snad nejkrásnějším místem centrálního horského hřebene. Předěl mezi ní a Hřebečnou je fascinujícím místem ve výšce 1 050„m n. m. Zbytky dolů, domů a polí ohraničených kamennými zídkami je dokladem ohromného zápasu místních obyvatel o přežití.
Kde sídlí krušnohorský duch hor„
Chcete-li prožít atmosféru tohoto místa, jděte se projít od bývalé školy v Ryžovně - dnes restaurace a penziónu pana Otty - po pastvinách směrem na Horní Blatnou. Před sebou uprostřed lučin uvidíte skalky, které vypadají jako zbytky pradávného hradiště. Z vyčištěných lučin vystupují vskutku jako opevněné místo. Na těchto skalkách rostou krásné smrky, pokřivené břízy, jeřáby a také buky. Sednete-li si na jednu ze skalek porostlých mechy, borůvčím a vřesem, naskytne se vám krásný kruhový rozhled po centrálním Krušnohoří. Není to přehled a nadhled jako z Fichtelbergu, ale to nejpodstatnější uvidíte - čistý extrakt neporušených až „skandinávských" Krušných hor. Na obzoru na východě se rýsuje Fichtelberg, pod ním pastviny v okolí Božího Daru a táhnoucí se údolí Černé. Všude kolem vás se v tu chvíli rozprostírají pastviny na katastru bývalé obce Ryžovna. Solitérní krušnohorské domy dodávají krajinné kompozici lidský rozměr. Celou scenérii obklopují krásné smrčiny. V tomto místě se koncentrují všechny podstatné atributy Krušnohoří.
Když se pozorně rozhlédnete kolem sebe, spatříte i krušnohorského skřítka, který tyto rozvaliny mytického hradu dnes obývá. Je to bytost náramně spokojená a šťastná. I proto stojí za to se za ním přijít podívat a seznámit se s ním. Bude vám vyprávět příběh hor. Možná vám ho podá trochu jinak než mně, ale určitě to bude zajímavé. Celá výstava Znovuobjevené Krušnohoří je zachycením jeho vyprávění. Přesto je ale lepší poslechnout si ho na vlastní uši...
Vznik Ryžovny
Teprve před 140 lety získala Ryžovna své současné jméno. Předtím patřila po 300 let k takzvanému Hřebečskému katastru (Hengstkataster), což byly souvislé oblasti se samotami a menšími zástavbami mezi již založenými hornickými městy Horní Blatnou, Božím Darem a Abertami Lidé se usazovali všude tam, kde se od dob prvního osídlení v 16. století nacházel cín, stříbro nebo měď. Některé zástavby se později jmenovaly například Großhengst, Altershengst, Vorderhengst, Jungenhengst, Erbhäuser, Grund a Hengsterseifen. Převažující přízvisko Hengst (hřebec) pochází z let 1546-1550, kdy byla tato oblast připojena k Čechám a kdy ve svém novém štítu měla znak hřebce.
Po nové správní reformě z doby kolem roku 1849 nařídil politický okrsek Jáchymov, aby z šestnácti malých a menších osad a samot vznikly mezi Božím Darem a Horní Blatnou tři obce, a to: Seifen (dnes Ryžovna), Hengstererben (dnes Hřebečná) a Breitenbach (dnes Potůčky).
Volná rozptylová struktura byla - a zčásti dosud je - běžná v celých horních Krušných horách, i v západních a východních částech hor. Tato struktura je dána, jak jsem se již zmínil, rozptýlenými nalezišti rud a také vzdálenostmi mezi mýtinami, na nichž se v počátcích osídlování usazovali první horníci. Chtěli mít u sebe „vlastní rudu", také se počítalo s tím, že až se tento kraj vytěží, bude se pak zúrodňovat a na některých vhodných loukách se bude chovat dobytek.
Části obce Ryžovna
K Ryžovně patřila podle tohoto nařízení centrální vesnice Ryžovna, západní část Mysliven, vesnice Zlatý kopec a česká část Rozhraní. V Hřebečné se jádrem obce staly Erbenhäuser a Grund. K Potůčkům se úředně počítají Brettmühl, Bludná, Jungenhengst, Pechöfen, Schwimminger, Streitseifen, Ziegenschacht a Zwittermühl. Některé vesničky sestávaly často jen z jednoho nebo dvou domů.
Dopravní struktura Ryžovny byla sama o sobě uspokojivá, neboť ve všech čtyřech směrech vedly silnice. Ostatně tyto štěrkové silnice, v té době naprosto běžné, byly až do druhé světové války dobře udržované. Ryžovna měla dva státní cestáře. Po těchto přímých cestách mohli muži (po éře hornictví) pendlovat do zaměstnání, většinou po svých, po první světové válce pak už na kole.
Po tenkrát ještě hrbolaté cestě z Božího Daru do Ryžovny, Zlatého kopce a Rozhraní, na které bylo hodně zatáček a častá stoupání, jezdila většina duchovních na koních. A to jen v tom případě, když to sněhové podmínky dovolovaly. Doprava na lyžích se zavedla teprve mnohem později. Totéž platilo i pro božídarského „doktora", který mohl navštívit nemocné jen v nejkrajnějších případech a s velkým zpožděním, uvědomíme-li si, že tenkrát zde neměli telefon.
Kostel na Ryžovně
Na přelomu 18. a 19. století se konečně naplnilo toužebné přání obyvatel mít vlastní kostel. Základní kámen položil soudní úředník Franz Perschke z Jáchymova. Traduje se, že kostel postavili zednický mistr Florian Fischer a tesařský mistr Johann Pleier s několika dělníky jen za dva roky. Byla to jednoduchá, přesto pěkně provedená stavba v josefínském stylu, což bylo tenkrát v Čechách běžné. Na hlavním oblouku nad varhany byl umístěn císařsko-rakouský erb, který mají všechny kostely, jež získaly podporu z takzvaného náboženského fondu. Uvnitř kostela bylo několik cenných předmětů ze stříbra, cínu a bronzu.
Podle církevní správy patřila Ryžovna i s odlehlejšími částmi po několik století k Božímu Daru. Obzvlášť v krutých zimách, kdy leželo hodně sněhu, byla cesta do božídarského kostela na mši nebo na pohřeb velmi namáhavá. Často se museli nebožtíci na několik dní zamrazit - což se v tomto ročním období dělo zcela přirozeně -, než mohl koňský povoz projet závějemi, které předtím museli muži proházet lopatami. Jak rýžovničtí a myslivenští, tak i božídarští obyvatelé byli na svém úseku cesty v pohotovosti. Ale jen když to vypadalo, že delší dobu sníh padat nebude. Jinak sníh zakryl vyházený koridor a závěj byla větší než předtím. Silnice v Ryžovně se kompletně vyhazovaly až od poloviny dubna.
Než byl v letech 1805-1807 postaven v Ryžovně kostel, byly pobožnosti v soukromých domech běžné. Nebo se také konaly při větších slavnostech v sále hostince Geyer. Na Wagnerově kopci (Wagnerberg), oblíbeném místě Ryžovnických (1 060„m), stála ještě v dobách, kdy v obci nebyl kostel, dřevěná zvonice s jedním modlitebním zvonkem.
Ryžovnická škola
Jednou z budov, které ještě dnes stojí, je bývalá rýžovnická škola. Byla otevřena již v roce 1805, ačkoli zde byla teprve v roce 1869 zavedena všeobecná školní docházka. A několik desítek let předtím tu byly pomocné školy v soukromých domech nebo takzvané „putovní školy".
Na tehdejší školství v českých horních Krušných horách se musíme dívat s ohledem na rozlehlou dopravní strukturu jako na pionýrskou činnost. Každá aspoň trochu velká vesnice, dokonce i části jedné obce měly vlastní základní školu. Škola otevírala třídy až do nejvyšších ročníků (odpovídá to našemu dnešnímu druhému stupni. O to se zasadili nejvíce hudebníci, kteří se vraceli domů ze svých zahraničních cest a kteří radili, aby se děti bezpodmínečně naučily číst, psát a počítat. Nejprve vyučovali provizorně oficíři a vojáci stejně jako církevní kantoři. Několik desítek let před zavedením povinné školní docházky měly rýžovnické děti velký náskok. Ryžovna měla to štěstí, že v ní učil široko daleko známý kantor a ředitel školy Schubert (1850-1883). Vedle ostatních předchůdců to byl hlavně on, kdo utvářel místní kulturní život. Kromě tří základních předmětů vyučoval také hudbu. Tento předmět měl takový účinek, že se po krátké době téměř v každém domě objevil jeden nebo více hudebníků. Základy byly již položeny hornickými kapelami z dřívějších dob.
V roce 1891 do školy udeřil blesk a vyhořela. Bouřky se zvlášť nebezpečným hromobitím jsou běžné v této krajině dodnes a způsobily mnoho požárů. Blesky podle všeho přitahuje složení horniny, hlavně kolem sopečného kuželu Špičáku. Ještě v našich dobách vyhořela každoročně nějaká usedlost. Hromosvody se proto staly povinnou výbavou každého domu, přestože ne vždy dokázaly (na jednom domě byly instalovány i dva hromosvody) blesku zabránit. Už v roce 1892 začala výuka znovu, a to v nové, velmi robustně postavené škole se dvěma třídami. Škola stála uprostřed obce a byl v ní také byt pro učitele. Do školy chodilo 50 žáků, což odpovídalo dvěma třídám. Bylo ale zapotřebí druhého učitele. Kvůli mnoha přestupům na měšťanku se počet žáků často zmenšoval. Dobrá pověst školy ale lákala žáky z jiných obvodů, a škola tudíž nebyla nikdy vážně ohrožena.
