Zamek Ploskovice

* První zmínky

Navigace
Výběr jazyka

* Česky
* English
* Deutsch

Obsah

Nálezy vrtaných sekoromlatů z hlazeného kamene dosvědčují přítomnost lidí v této krajině již od mladší doby kamenné. Snad již v 11. století vedla tudy od Litoměřic dálková obchodní cesta nazývaná „via foralis“. Jméno Ploskovic se objevuje rovněž počátkem 13. století v nejstarší souvislé české větě , jakou vůbec listiny našich archivů dochovaly a to v přípisku ke starému latinskému textu zakládací listiny litoměřické kapituly z roku 1057-8. Jedná se o zmínku o jistém Pavlovi, který „dal gest Ploscouicih zemu.....“, čili daroval půdu kapitulnímu kostelu Sv. Štěpána v Litoměřicích. Kdo byl onen Pavel, ani kdy přesněji žil, není bohužel známo, ale jisté je, že jeho dar se netýkal celých tehdejších Ploskovic. Ty patřily již koncem 12. století zámožnému šlechtici Hroznatovi, který je roku 1188 daroval spolu s ostatními vesnicemi pražskému hospitálnímu řádu Johanitů . Johanité si zde postavili opevněné sídlo – komendu. Pravděpodobně stála v místech pozdější gotické tvrze a starého zámku, tedy tam, kde je dnes západní boční pavilon. Absence archeologického průzkumu bohužel neumožňuje polohu prvního ploskovického opevněného sídla přesněji určit.

V období husitského revolučního hnutí nejsou osudy komendy známy. Husité si zde v bezprostřední blízkosti Ploskovic při svém tažení k Litoměřicím v roce 1421 vytvořili dva důležité opěrné body /Kalich a Pannu/. Johanité své sídlo na čas vyklidili a opuštěnou komendu obsadil roku 1424 rytíř Ješek, který prý svými loupeživými přepady ohrožoval cestu z Litoměřic do Žitavy. Možná však, že rytíř byl jen Žižkův přívrženec a snažil se držet pod kontrolou tuto významnou cestu, kudy stále hrozil vpád.

Roku 1436 zastavil císař Zikmund Ploskovice bývalému husitskému hejtmanu Jakoubkovi z Vřesovic. Johanitům však císař ponechal právo výkupu ze zástavy. Jakoubek z Vřesovic roku 1440 postoupil Ploskovice Rydkéři z Polenska a jeho synům Janovi a Alšovi výměnou za důležitý hrad rokem 1533 přešla zástava na Václava Trčku z Vitence. Johanité drželi Ploskovice až do roku 1545, kdy je prodali čtyřem synům Václava Trčky z Vitence. Ti je prodali roku 1566 Oldřichu Dubanskému z Duban. Po jeho smrti se panství ujala jeho žena Anna Kostomlatská z Vřesovic. Posledním držitelem tohoto rodu byl Jan Habart z Vřesovic. Patrně v letech 1545-1575 byla několikrát opravovaná tvrz přestavěna na renesanční zámek. O této přestavbě však není nic bližšího známo.

Dalším majitelem Ploskovic se stal hrabě Jindřich Šlik, prezident válečné dvorské rady a císařský tajný rada, který se postavil na stranu Valdštejnových protivníků a podstatně přispěl k jeho pádu v únoru 1634. Do svých rukou soustředil velký majetek, využiv zejména konfiskací frýdlatských. Po jeho smrti roku 1650 se jeho dědičkou stala jeho dcera Marie Sidonie, proslulá svým velkopanským chováním. Nedokázala však své panství udržet a v roce 1663 jej prodala vévodovi Juliu Jindřichovi Sasko-lauenburskému.Kyšperk na Teplicku. Noví držitelé zástavy na Ploskovicích sídlili a snad tehdy byla komenda, za husitských válek poškozená, přestavěna na tvrz. Před rokem 1456 Johanité sice Ploskovice vyplatili, ale sami je pak rovněž zastavovali.

Koncem 15. století se zde usadil Adam z Drahonic, který se psal i Ploskovský z Drahonic. Ačkoliv byl jen zástavním držitelem panství, přizpůsobil se novým ekonomickým tendencím /hospodaření ve vlastní režii/ a když se brzy po roce 1483 ujal sám hospodaření, vyhlásil nové roboty. V roce 1496 dochází na panství ke vzpouře. Poddaní se po marných protestech vzbouřili, shlukli se před tvrzí a 13. července ji dobyli. Raněného Adama Ploskovského donutili vydat zápis, jímž poddané propustil ze své vrchnostenské moci. Ti nabídli své poddanství rytíři Daliborovi z Kozojed, který se ujal jich i celého ploskovického panství. Po zotavení z utrpěných zranění se Adam Ploskovský obrátil o pomoc k zemským hejtmanům. Ti odsoudili čin Dalibora jako pych a celou akci jako otevřenou vzpouru. V roce 1497 vyhlásili branou hotovost Litoměřicka a tvrz opět dobyli zpět. Dalibor z Kozojed byl zajat a uvězněn v právě postavené věži nad Jelením příkopem na Pražském hradě jako první její vězeň. Dne 13. března 1498 byl zemským soudem odsouzen ke stětí mečem. Poprava byla ihned po rozsudku vykonána. Soud odůvodnil rozsudek smrti tím, že se Dalibor ujal ploskovického statku i když věděl, že dosavadní držitel Adam z Drahonic byl donucen násilím k propuštění poddaných a tím jednal „nešlechetně proti právu a řádu“.

Známá pověst o Daliborovi se zejména v období romantismu těšila velké oblibě. Postava Dalibora se stala přímo symbolem české hudby. Josef Wenzig napsal v roce 1848 německý cyklus básní Daliborka, který roku 1865 přepracoval na operní libreto pro Bedřicha Smetanu. Premiéra Dalibora se konala v den položení základního kamene k Národnímu divadlu, 16. května 1868.

V roce 1508 Adam z Drahonic odkázal a roku 1514 odevzdal zastavený ploskovický statek Zdeňku Lvu z Rožmitálu. V roce 1529 Ploskovice spravoval sám johanitský velmistr.

* Sasko-lauenburští vévodové

Navigace
Výběr jazyka

* Česky
* English
* Deutsch

Obsah

Julius Jindřich si v Čechách již od třicetileté války vytvářel rozsáhlou majetkovou základnu. Mimo jiné získal statky a panství Středokluky, Ostrov, Podbořany, Zákupy, Horní Polici, Buštěhrad, Zvoleněves, Svádov . V roce 1656 zdědil i vévodství Sachsen-Lauenburg a od té doby byly Ploskovice vždy součástí velké skupiny panství.

Hejtmanem na Ploskovicích jmenoval vévoda Matesa Rosslawa. Ten nechal roku 1673 vyhotovit pro Ploskovické panství urbář, v němž se nám dochoval stručný popis tehdejšího již zbarokizovaného zámku. Byla to kamenná rozsáhlá budova s vysokými těžkými štíty, s nestejnými silně zamřížovanými okny, s úzkým hrbolatým vydlážděným dvorem. Kuchyň s pekárnou byla v samostatné budově. Vedle ní stála sladovna, dále pivovar a sýpka, stáje a stodoly se čtyřmi mlaty. Uprostřed dvora byla krytá studna s pramenitou vodou, strážní domek a mléčný sklep. Jiný, než tento pozdní popis starého zámku se nezachoval.

V roce 1680 došlo na panství k dalšímu povstání. Tentokrát byla nespokojenost poddaných zaměřena proti hejtmanu Rosslawovi, který byl na panství proslulý krutým jednáním, ale také podezřením , že se dopouští finančních machinací. Poddaní vedení chalupníkem Jakubem Chladným z Dolních Řepčic odmítli robotovat, dokud se nezjistí, zda se nedefraudovala kontribuce. 9. dubna 1680 vyslali k císaři zvláštní delegaci. Císařská dvorská kancelář nařídila vévodovi stížnost poddaných vyšetřit. Mezitím však do Ploskovic vtrhla trestní expedice generála Haranta a ihned zahájila zatýkání a vyšetřování. Podle zachovaných zpráv bylo souzeno devět poddaných, z nichž čtyři byli popraveni. V roce 1685 se vévoda přeci jen rozhodl nechat přezkoušet Rosslawovo hospodaření. Ten prchl do Litoměřic, kde požádal o azyl v dominikánském klášteře. Dominikáni odmítli vydat defraudanta k trestnímu stíhání. Rosslaw však krátce nato v klášteře zemřel.

Po smrti Julia Jindřicha nastoupil v roce 1665 jeho syn Julius František, který pobýval především v Zákupech. Zemřel v roce 1689 a rozsáhlý majetek zdědily jeho dvě dcery. Anna Marie Františka získala Ploskovice, Zákupy, Svádov, Horní Polici, Buštěhrad, Míkovice a Zvoleněves, mladší dcera Sibylla Augusta Ostrov a statky na Loketsku. Anna Marie Františka se ve svých 18 letech provdala v Roudnici nad Labem za švagra císaře Leopolda I. rýnského falckrabího Filipa Viléma z Neuburgu. V roce 1693 přichází na svět jejich dcera Anna Marie Karolina. V témže roce však umírá i falckrabě Filip. Na naléhání císaře Leopolda I. se Anna Marie Františka v roce 1697 znovu provdala a to za Gastona Toskánského, druhého syna Cosima III. Medicejského. Manželství však nebylo šťastné. Anna Marie Františka vedla zprvu nákladný dvůr, který v Zákupech založil její otec , později se rozhodla vybudovat v Ploskovicích nový, přepychový zámek, který by se vyrovnal současným stavbám zahraniční šlechty. Podle líčení pamětníka dr. Hosera jej dala postavit „ podle tehdy vládnoucího zdobného vkusu ve slohu napůl italském a zpola čínském a vybavit vším přepychem na ozdobných zahradách, terasách, krytých chodbách a otevřených galeriích, stříhaných plotech, sochách a grottách, vodních nádržích i vodotryscích podle Lenotrova vzoru jako malé Versailles“. Na nové zámku ji nesmírně záleželo, osobně sledovala jeho výstavbu, sama dokonce každý týden vyplácela všechny dělníky. Stavba byla prý velice nákladná, podle pověstí stála přes milion zlatých, a aby tuto okolnost utajila spálila nakonec veškeré účty, takže není doklad ani o přesné době stavby, ani o osobě architekta. Skutečně také všechny nalezené archivní doklady začínají teprve rokem 1725 a týkají se již jen dokončovacích prací, doplňků nebo oprav, které se zde v průběhu 18. století musely provádět. Podle posledních slohových rozborů vznikla stavba v letech 1720-30 a architektem byl pravděpodobně Kilián Ignác Dientzenhofer. Jednopatrový zámek, přibližně čtvercového půdorysu, byl vybudován na okraji terénního zlomu upraveného jako terasa a jeho hlavní osy byly orientovány do čtyř světových stran. Šířkový charakter zdůrazňovaly otevřené arkádové galerie, vycházející z přízemního vestibulu na obě strany a zalomené v dalším průběhu mírnými oblouky do podoby račích klepet. Západní rameno původně spojovalo novostavbu se starým gotickým zámkem, východní směřovalo k zahradníkovu obydlí.

Anna Marie Františka Toskánská zemřela v roce 1741 a panství zdědila její dcera z prvního manželství Anna Marie Karolina, provdaná za bavorského vévodu Ferdinanda. Po její smrti roku 1753 přešel majetek na jejího syna bavorského vévodu Klimenta Františka. Ten zemřel bez potomků v roce 1770 a jeho česká panství připadla vládnoucímu bavorskému kurfiřtu Maxmiliánu Josefovi III. z rodu Wittelsbachů. Centrála všech tzv. českých statků Wittelsbachů byla tehdy v Zákupech, na Ploskovicích sídlili jen panští úředníci. Roku 1775 došlo na panství k dalšímu povstání, tentokrát bylo zaměřeno proti tehdejšímu tyranskému vrchnímu Antonínu Mölzerovi. Povstání bylo opět krutě potlačeno. Devět vůdců povstání bylo v poutech odvezeno do Litoměřic, kde byl každý potrestán sto ranami holí. Dva z nich tuto exekuci nepřežili, ostatní byli ještě odsouzeni k jednoletému vězení. Panští úředníci byli pak přece jen vyzváni, aby zmírnili dosavadní kruté jednání s poddanými. Maxmilián Josef III. zemřel v roce 1777 rovněž bez potomků. Jeho dědicem se stal Karel August Zweibrückenský z vedlejší větve Wittelsbachů. Bylo to období hospodářského úpadku. Posledním držitelem Ploskovic tohoto rodu byl Maxmilián Josef IV. Zweibrückenský.

* Habsburkové

Navigace
Výběr jazyka

* Česky
* English
* Deutsch

Obsah



Za Napoleonských válek získalo Bavorsko díky obratné politice vratislavským mírem roku 1805 suverenitu a jeho panovník královský titul. Kromě toho mu Rakousko učinilo územní ústupky a za to Bavorsko postoupilo všechny tzv. české statky Wittelsbachů arciknížeti Ferdinandovi, od roku 1814 velkovévodovi toskánskému. Velkovévodu Ferdinanda vystřídal roku 1824 velkovévoda toskánský Leopold II., který držel panství do roku 1847. Kolem roku 1815 byl zbořen tenkrát již zchátralý starý zámek a místo něho zde byl postaven nový patrový úřední dům jednoduchých klasicistních tvarů. Sloužil jako sídlo patronátních a hospodářských úřadů spojených panství ploskovického, záhořanského a svádovského.

Znovuzrození se Ploskovice dočkaly roku 1849. Rakouský císař Ferdinand I. habsburský, nebo-li poslední český korunovaný král Ferdinand V. se v roce 1848 vzdal trůnu ve prospěch svého synovce Františka Josefa I. a přesídlil na Pražský hrad. Za svá letní sídla si vybral zámek Zákupy a zámek Ploskovice. Císařská družina byla však velmi početná, ploskovický zámek pro ni ve svém původním rozsahu naprosto nestačil. Navíc byl již více než 100 let starý a zevně i uvnitř značně zchátralý. Bylo tedy nutné zámek vhodným způsobem rozšířit a po všech stránkách renovovat . Celá adaptace byla svěřena pražskému staviteli Janu Bělskému, kterému roku 1851 pomáhal architekt Josef Pokorný. Zámek byl zvýšen o jedno patro, na východním konci arkádové galerie byl přistavěn nový pavilon pro potřeby dvora souměrný k úřednímu domu, který byl také rozšířen a jeho průčelí bylo přizpůsobeno novému protějšímu pavilonu. Zcela změněna byla dispozice pokojů v I. patře zámku, kde měl nový majitel přebývat. Opraveny byly rovněž značně narušené arkádové galerie. Malířské práce prováděl Josef Navrátil /1798-1865/ se svoji skupinou, sochařské a štukatérské Václav Levý s Josefem Effenbergerem a Josefem Svobodou, nábytkářské a čalounické dvorní dekoratér Josef Veselý. Výběr drapérií a tapet však provedla sama císařovna. Císař se svým dvorem přijel do Ploskovic poprvé v květnu 1854. Přijel do prostředí číšícího novotou a vybaveného podle tehdy nejnovější módy předními umělci a řemeslníky, kteří zde, jak praví současná zpráva, „tvořili svobodně, následujíce bez ekonomických ohledů vnuknutí své umělecké fantazie“. Po smrti Ferdinanda V. v roce 1878 převzal Ploskovice jako osobní majetek jeho synovec císař František Josef I.

* Po roce 1918

Navigace
Výběr jazyka

* Česky
* English
* Deutsch

Obsah

V listopadu 1918 byl zámek okupován tzv. Bürgerwehrem z Litoměřic při pokusu odtrhnout pohraničí od nově zrozené ČSR. Objekt byl tehdy značně zpustošen. Ploskovické panství propadlo konfiskaci a přeměněno na státní statek. Zámek byl posléze upraven jako letní sídlo ministra zahraničních věcí. V roce 1919 byla ve východním pavilonu zřízena česká škola, protože na Ploskovicku se udržela silná česká menšina. Po mnichovských událostech v říjnu 1938 bylo pohraniční území republiky a s ním i Ploskovice obsazeno německými vojsky a zde byla zřízena pro celé tzv. Sudety nacionálně politická škola. V tomto období se uskutečnily některé změny uvnitř zámku a především na obou pavilonech, které dostaly kamenná vnější schodiště, nevhodně kontrastující s ostatní štukovou architekturou, i nové vysoké střechy s mansardovými okny. Vyhlídkový pavilónek severní zahrady byl upraven na vrátnici.

V roce 1945 se Ploskovice opět vrátily do majetku státu. Všech zámeckých objektů užíval zprvu státní statek, pouze východní pavilon sloužil opět škole. Roku 1952 převzaly zámek se zahradou a parkem do své správy orgány státní památkové péče a postupně se začalo s úpravami celého areálu, které vyvrcholili začátkem 60. let, kdy byl objekt zpřístupněn veřejnosti.

Prohlídkové trasy


Interiéry zámku

Dobová interiérová instalace 2. poloviny 19. století navozující atmosféru letních pobytů penzionovaného rakouského císaře a posledního českého korunovaného krále Ferdinanda V. Habsburského. Sbírky nábytku, obrazů, skla a porcelánu, nástropní malby významného českého malíře Josefa Navrátila, sochařská výzdoba Václava Levého.

Ve II. patře zámku je instalována výstava obrazů
„ Z českého malířství 19. století“ .

Prohlídka s průvodcem . Délka prohlídky přibližně 60 minut.



Grotty

Umělé vodní jeskyně v přízemí jižní strany objektu. Barokní prostory z počátku 18. století s kašnami a nástěnnými malbami.

Prohlídka s průvodcem. Délka prohlídky přibližně 10 minut.



Zámecký park

Park o rozloze 8 ha s kašnami a vodotrysky, s rybníkem a vzácnými porosty.

Prohlídka individuální.

* Svatební obřady

Navigace
Výběr jazyka

* Česky
* English
* Deutsch

Obsah


Termíny svatebních obřadů na SZ Ploskovice – rok 2010

5.6.
10.7.
7.8.
4.9.
2.10.

Svatby se konají v reprezentačním sále ploskovického zámku.
Informace týkající se svatebních obřadů na SZ Ploskovice
podává Matrika Městského úřadu v Litoměřicích, č.tel. 416 916 213.
Zájemci mají možnost nahlédnout do reprezentačního sálu
po předběžné telefonické domluvě se správou zámku
– tel. 416 749 092.

* Zámecký park

Navigace
Výběr jazyka

* Česky
* English
* Deutsch

Obsah

Při návštěvě ploskovického zámku nelze opominout ani důmyslně řešený zámecký park o rozloze 8 ha. Jeho základní koncepce vznikla po roce 1720. Velkorysé je jeho osové řešení od vstupního pavilonu přes zámecký vestibul, zadní park s rybníčkem a topolovou alejí až k mariánskému sousoší u dnešního vlakového nádraží. Koncepce byla zachována i při pozdějších změnách, kterými v průběhu doby park procházel.

Dnešní podoba parku pochází z let 1850-53, kdy došlo k úpravě zámku ve stylu II. rokoka. Novou úpravu vedl podle architekta Jana Bělského dvorní zahradník Fr. Fritsch, který mimo jiné proslul již kolem roku 1840 nebývalou a účinnou péčí o ovocnářství , zakládal vzorné školky a ploskovické okolí přímo zaplavil novými alejemi a sady ovocných stromů.

Přísná osová symetrie, obdélný tvar, sklon pozemku tak, aby jeho plocha zachycovala co nejvíce slunečních paprsků, naprostá uzavřenost dispozice, která nemá zdůrazněný vjezd ani „čestný dvůr“, to jsou základní motivy středoevropské zahradní architektury.

Terén zahrady vykazuje čtyři terasové stupně. Druhý stupeň od severu, který je zároveň nejvyšší a hlavní terasou, působí jako přirozený útvar. Ve skutečnosti jde o zděnou stavbu, do které jsou pojaty přízemní grotty pod zámkem a vinné sklepy v částech pod arkádou. Zámek s přilehlými arkádami pak rozděluje zahradu na horní a dolní. Obou částem vévodí uprostřed širokých hlavních cest dvě elipsovité kašny s figurálními vodotrysky. Cennými jsou i kameninové zahradní doplňky rozmístěné po celé ploše zámeckého parku, zejména mramorové fontánky v terase po zámkem, vázy a za připomenutí stojí i kuželník u západní ohradní zdi parku.

Z porostů připomeňme alespoň zerav východní /Thuja orientalis/, skupinu vzrostlých paulownií /Paulownia tomentosa/, kaštanovník jedlý /Castanea sativa/ a další. Mezi nejcennější náleží výstavní exemplář stříhanolistého jírovce /Aesculus Hippocastanum Laciniata/.

*
* Paulownie plsnatá

Navigace
Výběr jazyka

* Česky
* English
* Deutsch

Obsah

Scrophulariaceae – Krčníkovité

PAULOWNIA TOMENTOSA STEUD. – PAULOWNIE PLSNATÁ

Pochází z Číny, kde dosahuje výšky až 15 m, u nás je nižší. Olistěním, tvarem květů

a celkovým vzhledem se podobá katalpě. Listy jsou vstřícné, široce vejčité, až 25 cm dlouhé, často mělce trojlaločné, vespod plsnaté. Kvete před rašením listů, v dubnu až

v květnu. Květy má krásné, trubkovitě zvonkovité, pěticípé, až 5 cm dlouhé, fialové, uvnitř se žlutými proužky. Vzpřímené laty jsou až 30 cm dlouhé, tobolky jsou hnědé, velikosti a tvaru vlašského ořechu.

Vyžaduje chráněné, volné stanoviště a propustné půdy. V drsných zimách zmrzají květy i mladé dřevo. Množíme je výsevem pod sklem nebo kořenovými řízky. Najdeme ji spíše v parcích na Slovensku, v českých zemích jen vzácně. Sázíme je pouze osamoceně nebo v rozvolněné skupince.
*
* Natura 2000

Navigace
Výběr jazyka

* Česky
* English
* Deutsch

Obsah

Zámecký park a NATURA 2000



Zámecký park je evropsky významná lokalita výskytu brouka Páchníka hnědého (Osmoderma eremita). Páchník hnědý patří mezi silně ohrožené druhy, je proto chráněn nejen českou legislativou, ale i soustavou NATURA 2000. Brouk žije ve starých dutých stromech.

Zřízení územní soustavy NATURA 2000 představuje především ocenění přírodních hodnot a vyjádření zájmu EU o jejich ochranu.

* Grotty

Navigace
Výběr jazyka

* Česky
* English
* Deutsch

Obsah

Ploskovický zámek je postaven na okraji terénního zlomu proměněného v terasu a z tohoto důvodu se jeví ze severu jako dvoupatrový, z jihu pak třípatrový. Zlom vyrovnávají umělé vodní jeskyně , tzv. grotty., Ve vztahu k jižnímu průčelí jsou tedy grotty přízemními prostory zámku, ve vztahu k severnímu průčelí se nacházejí v situaci sklepů.

Grotty samotné po svém barokním vzniku prošly ještě celou řadou změn. Z hlediska stavebního jsou grotty výslednicí původního, vrcholně barokního založení, několika klasicistních úprav a lokálních zásahů při romantické druhorokokové přestavbě. Vlastní celek grott tvoří celkem šest prostorů. Původní čtyři prostory se nacházejí přímo pod hlavní budovou, dva pak po stranách hlavní budovy, pod částí arkádových křídel. Další velké prostory dosahují až konce arkád. Dispozice hlavních prostorů odpovídá i schématu prostor v hlavní zámecké budově.

Jádro grott tvoří oválný sál zaklenutý stlačenou kopulí s osmi trojbokými výsečemi s později vloženou podpůrnou konstrukcí. K podepření klenby došlo v roce 1836 čtyřmi masivními sloupy, aby se zabránilo zřícení klenby. Hodnotná je původní dvoubarevně řešená kamenná dlažba s hvězdicovou kompozicí, původní jsou i barokní kašny s figurální výzdobou. Pozoruhodné je ukončení dvou jižních kašen, kde vrcholová socha ryby /chrliče/ je výše než strop sálu. Nika , v níž je kašna osazena je v klenbě probrána šikmým otvorem, který končí ve vestibulu zámku. Protisvětlo výrazně doplňuje charakter těchto dvou kašen.

Z oválného sálu vede chodbička, která je zakončena vsazenou barokní kašnou. Voda vytéká z tlamy obrovské ryby ve vrcholu, přetéká přes mušli na skalnatý útvar. Mušle je podpírána orlem s rozepjatými křídly. Po stranách těsně nad bazénem jsou v mírné nadživotní velikosti plastické výjevy dvou hrdinských Herkulových činů – přemožení lernské hydry a nemejského lva. Celek kašny je původní, stejně jako dlažba prostoru z nakoso kladených pískovcových dlaždic.

Ke střednímu oválnému vestibulu se po stranách symetricky připojují další dva původní prostory založené na obdélných půdorysech, s pískovcovou barokní dlažbou z velkých desek. Niky s bazénky jsou shodného typu jako ve středním sále grott a jsou osvětlovány oválným oknem od jihu.

Základ současné výzdoby stěn pochází z roku 1852, kdy tehdejší úprava patrně navázala na původní barokní štuky Hieronima Fiumberta. Z roku 1852 je také současné překrytí hrubou „grottovou“ omítkou. Na stěnách jsou částečně plastické zříceniny antických staveb. Nejstarší součást malby stěn představuje čtveřice alegorických figur čtyř ročních období v nikách severních stran bočních prostorů.

Grotty byly napojeny na důmyslný vodní systém, kdy základ tvořila štola Lučního potoka probíhající pod parkem a zámkem. Štola se vázala na severu na potok, kde byla vyrovnávací nádrž. Veškeré napájení vodou bylo samotížné. I toto důmyslné řešení však mělo svou vadu, kašny a především trysky se často zanášely.

Pro svůj žalostný stav byly grotty pro veřejnost téměř třicet let uzavřeny. V roce 1998 bylo přistoupeno alespoň k částečné rekonstrukci a jeskyně byla znovu zařazena do prohlídkové návštěvnické trasy. Šlo zejména o restaurování barokních kašen a změny jejich napájení vodou. Voda je do trysek přiváděna ze studně pomocí tlakové nádoby a provoz je zcela automatizován. Bylo nově nainstalováno i osvětlení jednotlivých kašen. Jejich vysokou architektonickou hodnotu mohou tedy i nadále každoročně obdivovat tisíce turistů.